Právě jsem zvítězila v klikací soutěži s krycím názvem "zápis předmětů", a mám tak nakročeno do druhého ročníku, vstříc žurnalistické kariéře... Kromě toho jsem si pořídila nové kolo a po měsíčním kanadském půstu opět běhám jako nadšená fretka... Píšu články, přemýšlím o blbostech, plánuju, pak zase přemýšlím a tohle je výsledek. Zase píšu. A vy to třeba zase budete číst...

čtvrtek 27. října 2011

Kéž by mým mateřským jazykem nebyla čeština...

Proč si všichni připadáme, jako by nám vymyli mozky? Proč máme pocit, že ten pán mluví čínsky? Proč si po každé hodině připadám jako úplný blbec? Vždyť to je pro úspěšného novináře základ, vůbec neuvažuji nad tím, že byste to snad neznali... A je to tu zase. Na tabuli napíše magické BZ, které neznamená než prosté "budu zkoušet". V našich očích musí být vidět zoufalství. Jenže on si klidně dál mele o ikoluci a perlokuci... Z naprosto jednoduchého dotazu udělá jeho rozpitvání záhadu skoro jako pro Sherlocka Holmese. Vždyť jednoduché věci se řeší na základní škole. Oh, málem bych zapomněla, vítejte na vysoké škole. Achjo, jestli mi někdy tehnle pán odsouhlasí práci, která "se v podstatě od bakalářské práce liší jen svým rozsahem", bude mi to jistě připadat tak neuvěřitelné, že ze samého vykulení určitě všechny čtyři překážky nepřeskočím...  Ale v pohodě, hlavně nepanikařit přece.. Vždyť česky umím... i když, vlastně... jak to tak vidím, ani moc ne...