Parlez-vous francais?

Zřejmě byste jako já předpokládali, že dáma, která má francouzské občanství (čímž se od prvních momentů ohání jako mušketýr šavlí), žila ve Francii, spolu se svým francouzským manželem, pracovala mimo jiné na pařížské radnici, bude mluvit perfektní francouzštinou. Problém je v tom, že vás musím v tomto ohledu zklamat. Což o to, vám je to asi buřt, ale zároveň musím zklamat i sebe, což už tak jedno není, vzhledem k tomu, že já na ten seminář k této dámě chodit musím. A věřte, má ouška trpí. Ne že by byla nějak přehnaně vytrénovaná, ale to, co nám tam madam předvádí má k francouzské výslovnosti občas opravdu daleko. Respektive blízko, ale přes čechismy... Trochu smutná bilance, když výslovnost většiny studentů je lepší než profesorky, a to žádní rodilí Francouzi na hodiny nechodí, takže... Zkrátka peklo. Kdo by to byl tušil. Ale na příště máme napsat motivační dopis, to se mi bude hodit... Minule byla aspoň legrace. Něco málo po polovině semináře se zvedla dívka vedle mě, sbalila si věci a odcházela. Profesorka se tázavě podívala zpoza brýlí a dostalo se jí následujícího vysvětlení: "J´ai mon chien a la maison et il a besoin d´aller se promener..." (mám doma psa, co potřebuje, aby ho někdo vyvenčil). Rozloučila se a zavřela za sebou dveře. Opravdu mě to pobavilo, snad ještě víc, když profesorka nic nijak nekomentovala, jen zakroutila hlavou a s úsměvem nepochopení prohlásila: "No jo, to je zkrátka Virginie... vždycky něčím překvapí..." A pak hned vynadala nebohému studenetovi za špatnou výslovnost. Zřejmě každý občas něčím překvapí...