Právě jsem zvítězila v klikací soutěži s krycím názvem "zápis předmětů", a mám tak nakročeno do druhého ročníku, vstříc žurnalistické kariéře... Kromě toho jsem si pořídila nové kolo a po měsíčním kanadském půstu opět běhám jako nadšená fretka... Píšu články, přemýšlím o blbostech, plánuju, pak zase přemýšlím a tohle je výsledek. Zase píšu. A vy to třeba zase budete číst...

čtvrtek 27. října 2011

Přítel a přítelkyně

"Jsem tvoje přítelkyně a mám na to právo!" Nemám ráda vytrhávání z kontextu, co ž tahle věta v podstatě je, prohlásila ji slečna, co šla proti mě a s vášnivou gestikulací telefonovala, předpokládejme svému příteli. Nevím, co bylo v hovoru potom ani před tím. Ale protože mě hrozně baví "spřádat", hnedka jsem tomu párečku začala vymýšlet příběh. Pravda, něměla jsem moc času, spěchala jsem na svou oblíbenou hodinu francouzštiny, takže se s vámi ani dělit nebudu, ta story nestála za moc... Spíš jen, jaká práva vlastně přítelkyně má?
Následující týden, úplně na tom samém místě, kde jsem potkala telefonující slečnu, jsem předcházela dvě Slovenky. "Najlepší jsú ti, co ďalají ta vesla..." "Jo, veslari!" "Hm, najlepší jsú atleti a veslari..." Zase jen pár vteřin z rozhovoru, pro změnu bez kontextu. Možná je to trochu paparazziovské, ale vždycky je to náhoda, někde něco zaslechnu, třeba zrovna to, že nejlepší jsou atleti a veslaři. Takže dámy, prý je čas udělat změnu, jestli chcete "simply the best"... A hlavně nezapoměňte na svá práva! :)