Ve dvou se to lépe táhne

Dvě unavené nohy, dvě termosky s pitím, dvě trička s dlouhým rukávem a medaile za druhé místo. V zamlženém autě mi tepolměr ráno hlásil 5 stupňů. Obloha byla zatažená, ale zatím nepršelo, baječné! O něco méně báječný byl start, ztuhlým nožkám se nechtělo, jaká bláznovina vyrazit na pět hodin do takové zimy a nečasu. Místní na nás s horkou čokoládou v ruce koukali z tepla skrz kapky stékající po okně, někteří obdivně, jiní by si jistě nejradši zaťukali na čelo nebýt toho krásně teploučkého hrnečku, co krásně hřál do dlaní. První hodina závodu, stále ještě neprší. Není mi zima, ale terény jsou takové podzimní. Ta trocha bahna nás šuamvské krále nemůže vyvést z míry, ale listí a kořeny stejně kloužou. A já se tu pachtím do kopce. Zatracený průsek, ještě že je tam padesátka (kontrola za 50 bodů), jinak bych se tu takhle nepachtila. Je dvanáct a začíná pršet. Hm, a je to tady. Plesk, a další  a další. Kéž bych viděla něco jinéo než ty skvělé kapky na brýlích. Teče mi z nosu, kydá se na mě bahno. Nevadí, v cíli bude zas dobře. Bezva a teď jsem kde? Kontrola nikde, z toho vyplývá smutná realita - jsem špatně. Sakra. Tak třeba tudy. Aspoň je to z kopce. Ale do háje, chcete mi říct, že jsem se sem drápala proto, abych pak sjela a zase stoupala jinudy? Ach jo, chtěla bych potkat mapového prince, který by mě políbil... Nevadí, na kontrolu přijíždím z druhé strany. Lanové centrum, už vidím lampionek. Stojí tam auto a jsou tam lidé. To někdo v tomhle nečase leze po vysokých lanech? Vždyť to musí hrozně klouzat! V zápětí však i já lezu do sedáku a ve zmrzlých rukou držím karabiny. Speciální kontrola s úkolem, cvankout si ji můžu, ale lapmionek je až na konci lanovéch překážek. Oukej, ráda lezu po mokrém dřevě v dešti v spdčkách. Ale co, stejně můj výkon bude stát za prd, tak si to aspoň zpestříme. Asi mám línou, moc mi to nejede. Ikdyž, kouknu pod mapníkem na tachometr, rychloste není zlá, vlastně překvapivá, po pravdě... Tak nové kolo prostě chce jet, that´s it that´s all. Dvacítku vzdávám, zbývá hodina a půl do cíle. Jsem tam sice nakonec o chvíli dřív, bývala bych to stihla. Jenže rozhodování nikde nepatřilo do té kolonky "my strenghts". Jo, ve dvojici to je jiná. Aspoň se porádíš. A kousneš se, víc se vyždímeš. Tak snad příště. Sundavám zabahněné mokré oblečení a chumlám se do suchého. To je hnusně. Ale vývar do termosky byl prima nápad. U krbu už je dobře. Začíná další fáze závodu - filosofování nad mapou. Neřeším to, nahřívám si záda a popíjím čaj. Je to zvláštní partička, fajn blázni, stejná krevní skupina, tihle "orientální běžci na kole", jak nás údajně nazvala osvícená dívenka z mateřské školky...