Podzimní úchylka

Na základní škole jsme měli kromě výtvarné výchovy ještě předmět s názvem pracovní činnosti. Z logiky názvu by vyplývalo, že na pracovních činnostech se bude jen tvořit a velmi kreativně se činit, nikoli však malovat a kreslit, tak je tomu přece na výtvarce. Vzpomínám si, že vždycky na podzim jsme sbírali barevné spadané listí a soutěžili o ten nejhezčí. A paní učitelka, aby nikomu neukřivdila a nezkazila ten krásný podzimní den, nakonec vyhlásila vítěze, což byli obvykle úplně všichni. Občas jsme pak listy lepili na papír, ony se pak ale pokroutily, protože nebyly vylisované. Oschly, popraskaly a dílo bylo na vyhození. Akorát se maminka zlobila, že nadělám drobky na koberci. Zábavnější bylo listy napatlat barvami a pak otiskávat na jiný papír. Bylo to príma, člověk si najednou mohl udělat fialové, modré nebo pruhované listy. Někdy spolužáci poučovali, že takové barvy přece listy nemají, ale mě se vždycky libílo, když byl výkres pěkně barevný. Spousta jich sice skončila pořádnou patlaninou, ale když ji maminka vždycky pochválila, hřál mě pocit dětského uspokojení dobře odvedené práce. Pak jsme také občas na podzimní procházce potkali kaštan a to byl konec. Když nikdo neměl idelitku, narvali jsme si kaštanů plné kapsy a pak doba vybalili celou sbírku, vyštrachali špejle a škemrali, ať nám do nich taťka udělá dírky, abychom si mohly postavit zoo...  

Pěkný barvený neupršený podzim je fajn. Ráno už je mrazivo, na trávě vrže pod nohama jinovatka a když dýcháte z hluboka nosem, za chvilku ho máte studený a červeňoučký jako klaunský nos. A pak to listí. Zase listí. Nejdřív je vymalováno na stromech, a pak, lísteček po lístečku, paleta padá a válí se na zemi. Právě tehdy přichází naše chvíle. Pěkně zvolna, co noha nohu mine, kráčet v té spadané nadílce. Ono to tak krásně šustí, občas zakřupe větvička, co se tam nachomýtla. Jako v prašanu se bariéra valí vpřed nejdřív před pravou, pak před levou nohou a pak zas a zas. Kroužit pod stromem, nechat sluníčko snažit se svými slaboučkými paprsky procpat poslední zbytky tepla skrz všechny ty navlečené vrstvy obečení, opájet se šustivým zvukem listí, který přebije umělé šustění šusťáků. Musím vypadat jako blázen. Jako starý pán, co hledá brýle, jen ve stoje a ne po čtyřech jako pejsek. Kdepak podzim je prima, když je pěkně. Když je vám pěkně.