Závistivě koukám ven, jak svítí sluníčko. Ano, v Aarhusu svítí sluníčko. Ačkoli se déšť snaží zavlažovat, co mu síly stačí, listy na stromech začínají žloutnout a červenat. Obloha je modrá, no to snad není možné. A před vámi je obrazovka počítače a hromada práce. Trochu chmurně nasazuju sluchátka a rozjíždím Final Cut... Místnost se nám zaplňuje, vypadá to, že nebudeme sami. Jen si tak říkám, pročpak Helenka nenazpívala song "dlouhý den". To jsem ale ještě netušila, že i na její hitovku dojde.
Nesnáším cigarety. Obsese. Odpovědi z našich rozhovorů znám nazpaměť. Střih. Zvuk. Argumenty. Skript. Další dohady, které se zdají nekonečné. Kompromisy. Nové návrhy a nové diskuse. Střih. Zvuk. Zamrzli jsme na mrtvém bodě. Move foreward, please...
Začínám být unavená. Venku se stmívá. Mám vykoukané oči a v hlavě prázdno. Mozek patlá myšlenky jednu přes druhou. Poslední věta. Problém. Poslední věta. Problém. Diskuse. Nepochopení. Zoufalství. Jsem unavená. Jak tohle všechno skončí. A kdy...
Koukám na hodinky. Za deset minut to bude přesně dvanáct hodin. Byli jste někdy ve škole dvanáct hodin? Připadám si dutě. Ždímu poslední zbytky inteligence a pokouším se sestavit chytrou a trefnou závěrečnou větu. A pak se najednou vyloupne. Sice trochu jako pecka z nezralé broskve, ale je to na papíře.
Je přesně osm hodin, kdy několikrát, pro jistotu, mačkám tlačítko "save". Sbírám rozházené papíry s poznámkami, balím počítač, chudáčku, dneska jsi dostal nálož. Ostatní skupinky zběsile editují. Zásobovači právě dorazili s náloží z Mc.Donaldu, dodávka energie. Když myslíte... Pravda, energeticky vám to na celou noc jistě vystačí. Možná i jen ten burger s colou, bez těch hranolek. Začíná to tu být cítit jako v Mc. Donaldu. Popřeji nočním živlům hodně štěstí a vytratím se.
Posledními zbytky energie otevírám těžké venkovní dvěře. Dýchá na nás chladná noc. Zhluboka se nadechnu studeného vzduchu a cítím, jak mě studí nos. Dobrá práce. Pomalými krůčky se posouváme vpřed. Hlavně že vpřed...
Střídám ruce v kapsách. Zítra si musím vzít rukavice. Ne, vlastně ne, protože zítra takhle pozdě zkrátka neskončíme. Bez práce to zítra sice nebude, ale dnešní výkon se dá považovat za únosný. Pokračujme tedy v tomto tempu. Třeba se dobereme cíle. Představuji si, jak v ruce držím DVD se třemi verzemi videa a vytištěný skript. Sním? Zima mě vrací do reality. Chci domů. Honem. Semafore slituj se.
Usínám během tří vteřin. Ale probouzím se překvapivě svěží. Vybíhám za svojí pravidelnou ranní dávkou. Je ještě docela tma, ale cesto zpátky se rozednilo. V pořádku, jsem připravená na dalších pár hodin civění do počítače. Krůček, další krůček, obraz, zvuk, voice-over, popisky, že by? S dobrým pocitem opouštím školu v půl šesté a vyrážím na nákup zasloužené dávky ovoce a zeleniny. Zřejmě vypadám zničeně, když dostanu 3 okurky a 2 cukety úplně zadarmo...
Chroupu salát a je mi dobře. Zítra už jen detaily. Z nejhoršího jsme venku. Yes, it is done. Almost done
Pouštím video znovu a znovu. Není to ono. Ale vyždímali jsme maximum z toho, co bylo. Snad. Počítač na mě vyplivne vypálené DVD. Naše nové baby je na světě. It is done. Hotovo. Neuvěřitelné.
Promítám si naše začátky, naše diskuse, naše odlišné názory a myšlenky, které mě místy doháněly k zoufalství. A pak si znovu, naposledy pouštím naše video. Výsledek toho všeho. Jak mi je? Je to dobré nebo ne? Nevím. Ale jsem si jistá, že jsem za těch poslendních čtrnáct dní povyrostla o velký kus...
http://www.youtube.com/watch?v=nSInY9w8zTo
