Možná jsem tohoto dojmu nabyla nějakým nedopatřením, ale čínská polívka je, zaostřeno na cenu, takové studentské jídlo. Osobně jsem nikdy nepatřila k těm, co mají zmapované, kde je krevetová nejlevnější a jaké hovězí je nejpálivější, zvlášť když tam vylijete celý pytlíček toho podivného olejíčku.
Ale i tak, čínská levná polívka je prostě pojem. Nikoli však mezi dánskými studenty. Proč, to pochopíte hned jak zabroustíte v obchodě do regálu s těstovinami a nudlemi. Taková čínská polívka vás totiž ani zdaleka nevyjde nejlevněji. Pravda, milionářem být nemusíte, ale když se člověk aspoň trošku zamyslí nad poměrem cena:výkon:čas, kolem a kolem, české studentské tradice musí jít stranou. Takže po čem že tady sáhnout? Zkuste to hned vedle: těstoviny. Ty frčí spolehlivě kdekoli a kdykoli. Nedovedete si představit, kolik povzdechnutí slyšíte po sedmé hodině v učebně, kde od ráda tvrdne partička editujících studentů, kteří s kručením v břiše nemyslí na nic jiného než "pasta" nebo "oh, when I will get home, I will make pasta"...Jenže s editování jsme teprve v půlce, tohle bude ještě na dlouho. Takže ti, kteří nechtějí umřít hlady (nebo neholdují pamlskům z blízkého McDonaldu) vytáhnou další místní studentskou zbraň: banány.
Levné, chutné, zdravé, syté, sladké, přenosné, ready-to-eat, co byste dalšího chtěli? A tak není výjimkou, když z tašky vytáhnete ne jeden, ale hnedka tři. Pravda, nenarolují je do sebe hnedka najednou, takoví opičáci tady zatím nejsou. Ale možná to je jen další level. Zkrátka jak pravila jedna spolužačka: heslo studentskéh jídelníčku v Dánsku: pasta pasta pasta and bananas bananas bananas!
