Zato dneska ráno, neuvěřitelný úkaz, druhý den po sobě vykukovala mezírkou v závěsu modrá obloha. Dámy a pánové, omluvte mě, ale v tomhle počasí se přeci nechodí plavat. Když jsem viděla tu jinovatku, vytáhla jsem teplejší běhací kalhoty,došlo i na rukavice a jen co jsem vyšla ze dvěří, ještě že tak. Pára stoupala od pusy jako z komína lokomotivy. Je fakt kosa, říkala jsem si, když jsem čekala, než se načte GSPka na sporttesteru. A pak už jen zmáčkla start, rozběhla se a ...bylo to skvělý.. my Saturday morning run to make my day... Vážení, tohle je štěstí. Bylo krásně, bylo mi krásně, vám by ze mě jistě bylo krásně a to všechno bylo uvnitř jako bomba, prostě jesm musela běžet, musela jsem se smát, je mi ukradený běžecký styl, jsou mi fuk časy a mezičasy, chci běžet, pořád dál a dál, roztáhnout ruce, nechat vítr foukat do tváře, slyšet křupat jinovatku, šustit listí a do toho všeho slyšet svůj dech, cítit se volně, jako pták, letět, tohle je svoboda, tohle je štěstí, tohle je láska... Jsem blázen a je mi to jedno. Asi jako všem bláznům. Chtělo se mi smát, a tak jsem se smála. Od ucha k uchu, jako cvok. A běžela jsem dál a dál a dál a nikdy nechtěla zmáčnout tlačítko "stop"... Měla jsem čas, měla jsem skvělou náladu, myslela jsem na to všechno štěstí, co mám a ..přála bych vám to zažít. Běžet a být šťastná...
