Možná jste jako malí také měli takový ten plastový bryndák s korýtkem. Během jídla se vždycky pěkně zaplnilo, takže když už byla mistička prázdná, vždycky ještě trošku zbylo právě v tomhle korýtku. A maminka to uměla tak hezky vyškrábnout, ani drobeček, ani kapka nepřišli nazmar. Pak jste se možná začali lžičkou ohánět sami, ale stále pod dohledem, jistě. Žádné kydání vedle, žádné patlání a nimrání se v jídle, to jinak uletí papáníčko! A na konci, samozřejmě, pořádně vyškrábat. Podle toho se přeci pozná, jak pěkně šprček papá. Ti, co za vyškrábané považují umatlané stěny a spoustu kašičky nechané na dně, s těma to nepečeme. Hezky čistou misku, žádné oplachování a hned může jít do myčka, aniž byste se museli bát, že vám ucpe sítko na odtok.
...že je to jasné jako facka? Proč se s tím vlastně zahazuju?...
Pravda, je to možná banalita. Možná je to přehánění, detail, který nic nezmění. Ale tu PET flašku taky dojdu vyhodit do plastů, i když je popelnice o dvacet kroků dál a nemyslím si, že tím zachráním svět... A bohužel, i v tak enevironmentalisticky zfanatizované zemi jako je Dánsko jsem již několikrát byla svědkem absurdního plýtvání, vyhazování jídla, netřídění odpadků a lhostejnosti. Je to zarážející. Smutné.
 |
| Nevyškrávaný zbytek poletí do záchoda, a pak hurá pod nekonečné proudy vody.. jalo by to u teflonu bylo třeba... Škoda slov... |
Asi s tím nic nezmůžu. Zbytečné se vztekat. Ale když vidíte, jak mezi odpadky sviští jídlo jen proto, že ho někdo zapomněl v lednici. Ou, sakra, chybička se vloudila. Hm, to je mi pěkné, škoda, že se nevloudila i taková chybička, že bdueš třeba zítra ohladu. Ne, dobře, nechci být hysterka. Nechci být ten hnusák a puntičkář, co chodí a kontroluje, jestli je kelímek od jogurtu dostatečně vyškrábaný..Jen nesnáším plýtvání... A když do koše letí ohryzek, který je víc jablko než ohryzek, nebo když voda teče proudem, ale dotyčný se vykecává a špinavý talířek se rozhání tak možná nad dřezem. Nebo..abych se vrátila ke svému příkladu na začátku, když někdo neumí ani pořádně vyškrávat hrnec. Dobrá, na táboře, když máte velký hrnec od lepkavého (ale nepřipáleného, jiný se totiž u nás nedělá!) porridge, ještě chápu. Ale doma, nerezové nádobíčko? Teflon všude? Do háje, come on, nidko přeci nemá takový hlad, že by tu minutu déle nevydržel. A když jsme u toho, možná jen o lžičku víc, což není moc, ale kostička čokolády oproti celé tabulce je taky prd, a kolikrát byste si smlsli i na tom malém kousku?
Uznávám, že osvěty o plýtvání a vyhozování jídla a šetření vody a energie a tak, je miliony. Ale evidentně stále ne dost na to, aby se někteří nejmenovaní jedinci vzpamatovali. Jako vděčné téma si ho pro jeden projekt vybrali hned dvě skupinky. Tady je jedna ukázka z produkce našeho holandského tria: Esther, Marieke a Yoeri.
http://www.youtube.com/watch?v=PPv9wPo2y2Q&feature=youtu.be
Ale nebojte, nebudu kontrolovat, jestli jste kelímek pořádně vyškrábali, když ho vyhazujete do koše. Ostatně, je to váš boj. Vaše peníze. Ale jestli to děláte, prosím, neříkejte mi to....
