Debata o česneku a chlap v kuchyni

Skutečně nejsem pořádný člověk. Vy, co jste ostatně měli tu čest občas nakouknout do mého království, můžete směle potvrdit. Ani tady můj pokojíček není na fotku do katalogu IKEA. Ale troufám si tvrdit, že v kuchyni to se mnou zas tak špatné není. Jasně, vždycky, když člověk dělá neco složitějšího než polévku, kam jen nahází nakrájenou zeleninu, zaprasí miliony nádobí. A vůbec nejhorší je na tohle pečení, lžička tady, lžička tam, mouka všude, ze skořápky ještě teče zbytek bílku, znáte to. Ale tohle, TOHLE byla show. Didik se rozhodl, že udělá svoje enchilladas (tortila plněná masem, rajčatovou omáčkou, naskládaná zarovlovaná do pekáče, přelitá zbytkem omáčky a zapečená navrch se sýrem, samozřejmě jak jinak než s místním, který je "fait ici"). Na nabídku pomoci mi přenechal salát, jinými slovy "tohle je chlapská práce, do too se mi míchat nebudeš"... Oukej, salát ready, narozdíl od večeře, která připomínala stále spíš výbuch surovin. Ale tak kouknu se, co z toho vyleze. Rajčata všude, kydáme na sporák (maminka by vás hnala, na sklokeramickou desku, bídáci), nádobí, a další špinavé nádobí a koš je plný, tak nám to leží i ty odpadky, ajajaj, to je binec... Ale Didik si spokojeně a hrdě míchá svou omáčku, co prdlá raňky všude. Slovy "to bude dobrota" tomu trochu dává korunu. Nevadí, SE TO umyje, žádný problém. Když přidává do omáčky česnek, blaženě prohlašuje, jací jsou jedlíci česneku. Trošku jízlivě přikyvuji, vždyť ho narval  dětem do sendvičů. Vedle šunky, kyselé okurky, hořčice a nevím, co ještě uchystal za překvápko do "buchto-chleba", který si děti objednaly. Začne se ohánět, jak je česnek zdravý... ehm, je sais, já vím, je sais, já vím... Pane, myslím, že debatu o zradvé stravě se mnou prohrajete. Nechci vás podceňovat. Ani sebe přeceňovat. Nevadí mi, když do omáčky dáte česnek, oukej.. Ale prosím, do sendvič ne, děkuji. Tak jsme si to vyjasnili, tak můžeme jít jíst, ne?