Didik svolávat děti, že se jede "marcher et courir", chodit a běhat, že mi musí přeci ukázat... Bylo osm hodin a dětem přišlo o dost lepší zalézt si zase do postele, ale Didik byl neodbytný a zavelel, že za čtvrt hoďky odjezd. Tak jo. Usoudila jsem, že silniční děravé botky asi nebudou ono a jak se ukázalo bylo to přechatré rozhodnutí. Kopec/hora krásná, i cesta tam vedla ale my jsme to vzali "cestou těch místních", tou, co smrtelníci neznají, tzn. přímo kopcem nahoru, ať žijou vrstevnice. Občas bylo potřeba se přderžet rukama kamenů a kořenů, šplhali jsme nahoru jako kamzíci. Zpětně mi připadá docela odvážné, že mě odhadli na takového sprorťáka, co jim nehodí na hlavu takový výlet. Netradiční výstup, ale proč ne, líbilo se mi to. Vyškrávali jsme se na vrchol, obkroužili Creux du van, docela hluboký příkop nebo jak to nazvat, proběhli jsme loukami kolem kraviček s cinakjícími zvonečky a pak nás čekal seběh dolů. Hopkali jsme po kamenech, seběh byl dlouhý, stehýnka zapracovala. Ale pěkný výlet, hurá na oběd a pak už Didik dopřál dětem zasloužený odpočinek. Za mnou pak přišel s tím, jestli nechci ukázat trasy na běhání v lese. Paráda, dokonce se mi nabízí. Původněš jsem měla v plánu udělat průzkum sama, ale tak s domorodcem to bude lepší. Vyrazili jsme, Scamp v čele. Něco jako rovinku na rozehřátí tu nečekejte, naopak se běží hned do kopce, neošizeného... Takže v zápětí člověk poněkud funí, ale když se na to podívám tak, že tu prostě po rovině běhat nelze, aspoň se potrénuju. I když některá stoupání jsou výživná, Prokopák je holt Prokopák a dombressonské lesy jsou dombressonské lesy. řížovali jsme značené okruhy, míjeli spoustu odboček (achjo, stejně se tu jednou ztratím, musím běhat se Scampem, který to tu zná a navíc na povel "a la maison" - domů - mě zavede zpátky), proběhli jsme okruh, co prý běhají s ´Marianne nejradši. Je to sice "jen" 7,5 km, ale kopečky unaví, průměrnou rychlost sníží a po ranním výstupu a běhu to bylo akorát. Přiběhli jsme a akorát se blížil čas večeře. Didik měl v plánu pizzu a náležitě si její přípravu užíval. Bylo to legrační, ale vypadal, že ho to baví, tak se ho u toho nechala. Třeba na bylinky do salátu si nevzal nůž, ale speciální obouruční zahnutou břitvu nebo co to bylo, prostě nůž na bylinky. Nebo cibuli na kostičky nekrájí, má na to speciální nástroj, kterým jí za pár vteřin doslova rozsekná na kousíčky. A vrchol fajnšmekrovství byla pažitka do salátu, na kterou si vzal nůžky... Pravda, asi věděl, proč pak podotkl, že Anne většinou tohle nepoužívá, že to krájí normálně... Ale pizza byla dobrá, salát taky, večer jsme měli poradu podle rozpisu "must do" a pak už adios děti, zítra se ukáže, jak spolu budeme fungovat...
