Po pravdě, už to dneska docela stačilo, vždycky dostanu nakreslený plánek, kde že to koho mám v kolik vyzvednout, což je na jednu stranu super, na druhou stranu, při jízdě se na něj zas tak moc koukat nemůžete... Natož při autodráhových nájezdech na dálnici v Neuchatelu.Ale všechn v pohodě, špatně jsem odbočila jen jednou, zato mě to nahnalo na dálnici a frčela jsem do Neuchatelu. Cestou tunelem jsem jen tiše doufala, že na prvním sjezdu bude nájez zpátky... Naštěstí byl, respektive jsem obkroužila kruhový objezd a frčela zpátky. Ehm, věděla jsem, proč si mám dát časovou rezervu, přijela jsem na sraz a holky zrovna vystupovaly z busu. To je timing, panečku, to je servis... Nevyzvedla bys nás tady, prosím...Neodvezla bys nás tam, prosím... Dojedeš pro mě sem, prosím... Achjo, strará známá Kanada. Tady je to stejný, nemáš auto, jsi v kýbli. I když ne, tady jezdí busy skoro do každý díry a docela často.. Ale jinak si ani neuprdneš. Zase ta stará známá závislost. Jak mě to štvalo. Teď a tady je mi to trochu fuk, tak co, těch čtrnáct dní pro ně klidně někam sjedu, ale představa, že to dělám furt? To vám nevím nevím...
