Vzkaz pro Terezku

Zvládáš pravidleně chodit běhat nebo pravidelně jíst vločky, ale pravidelnost psaní na blog trošku pokulhává. Takže, Terezko, copak si vymyslíš za výmluvu tentokrát? Žádné neměla jsem čas tu nikoho nezajímá, vždyťsama víš, že je to jen výmluva a hlavně že je to škoda, když sem píšeš ráda... No, dobrá, nebudu tě pranýřovat, radši tě pochválím, že ses pohodlně usadila na tu oranžovou pohovku, to značí, že budeš psát dlouho, a že se chystáš vylepšit si skóre za poslední měsíc. Podívej, venku zase prší, je to legrační, ale píšeš čast, když prší. Asi se nedá běhat. Špatně, já vím, počasí není důvod a běhat se dá i v dešti. To my všichni ,co tě trochu známe, víme. Takže nás nepřekvapuje, že jsi dneska v tom šíleném slejváku stejně vyrazila ven. To jsi celá ty. A ta druhá skoro podmínka je, že nejsi doma. Doma píšeš málo, chce to evidnentně, abys vyrazila sama někam, kde nebudeš mít komu vykecávat díru do hlavy, a tak se začneš vykecávat s klávesnicí. No vida, jak to Švýcarsko byl dobrý nápad, patří ti mé díky, jinak bych tu chudák blogísek byl zase na pěkně douho opuštěný. V Rakousku na mě nebudeš mít čas, tam se budeš točit kolem jiných, na táboře sotva a pak, kdo ví. Třeba si na mě ale vzpomeneš v Dánsku, až tě zachvátí stejskavost nebo až budeš chtít opřekot vyprávět, jak jsi žvanila anglicky na mikrofon... Zkrátka jsem chtěl říct, že jsem rád, že mi sem zase píšeš a že se těším, co mi o tom podivném pobytu u fialové kravičky (která podle mě stejně nemůže existovat, je to jen mystifikace nebohých dětiček) povíš...