Chtělo se mi se vypařit, ale když bych se zvedla a odešla, moc bych tomu nepomohla. Poklidné posezení u večeře na terase se změnilo v přestřelku otec-dcera, mladší synáček přizvukuje. Plánoval se víkend. Didik přednesl návrh, respektive plán, respektive "tak to bude a basta". Rozhodl se, že v sobotu brzo ráno vyrazíme do Alp, vylezem do nějakého průsmyku, přespíme u jezera nahoře, pak sejdeme dolů a v neděli se vrátíme. Dobrý plán, proč ne. Jenže děti se moc netvářily. Tedy, vlastně vůbec. Marianne se musí učit, Roman přizvukuje jen tak aby nebyl na ocet. Didik se nevzdává, vždyť učebnice si můžeš vzít s sebou. Ehm, trochu úsměvné, jistě, při horském výstupu se bude učit slovíčka a gramatiku, proč ne, ženský zvládají multitasking, že...Pak přišel ten kámen úrazu, argument, který do toho zatáhl mě, Didik prohlásil, že "mi přece musí ukázat Alpy". Bohužel to nebyla vhodná chvíle mu vysvětlovat, že ehm...už jsem Alpy viděla... Zrovna s totiž rozhřčil, jaký to má doma lenochy, jak jsou neschopný a otravný, že nic nechtějí dělat, docela ostrá slova na to, že šlo o vlastní děti, vždyť jste si je tak vychoval sám, pane... Takže rohodnutí odloženo, já se, prosím, hlasování zdržuju, je to váš víkend, já se přizpůsobím a určitě nebudu ten, kdo to rozsekne...
Voilá, máme tu další večerní přestřelku, je to tu jak v saloonu... Tentokrát začíná Marianne, a pěkně z ostra. Natvrdo oznamuje, že nikam pod stan nejde, že jestli je takový plán, ONA nikam NEJEDE... Do toho se ještě stihne Roman rozmazleně rozčílit na Didika, že je mu zima, proč nezavřel dveře na verandu.Didik, který nandavá jídlo se ohradí, že když je mu zima, může je stejně dobře zavřít sám, ne... No, neuvěřitelné... Tyhle děti, jak jsou bezva a sporťáci, tak jsou teda partička k pohledání, drahouškové, to si vás rodiče vychovali...
Večer máme s Didikem jako vždycky poradu, co se jak zmáne zítra. Decentně mu naznačím, že Alpy asi nebudou stát za to, když tam buď nepojedou děti nebo budou jak puchýř celý víkend. Smutně uznává a konečně to vypadá, že se nám rýsuje program na víkend, Didik slevil z Alp, pojede se na jednodenní výlet. Děti to hodnotí jen vítězoslavným "yes", na což si tatínek povzdechne "j´ai des enfants bourgeois"...
Jen si říkám, že to je na nic, v osmnácti nebo v šestnácti už děti moc nepředěláš. Chyba v Matrixu. Na Didikovi je vidět, jak ho to děsně žere. A tak letmé výměny názorů dostaly své místo na denním pořádku...
