Středeční odpoledne

Středa. V Domressonu zase prší. Ale zase tak moc mi to nevadí, je občas dobře zalézt si do podkroví, poslouchat bubnování kapek, popíjet mátový čaj (jistě, jaký jiný) a jen tak si něco kutit. A vůbec, je to dobře, že leje jak z konve, aspoň si odpustím odpolední běžecký přídavek. Můžu si mnout ruce spokojeností, dopoledne jsem zmokla jen trochu a to už je pak jedno, jestli pot nebo voda, mokré jako mokré a obojí pak musí do sprchy. Lákalo to i na druhou, odpolední, fázi, ale pošetříme si to na zítra, to zase povezu Marianne na atletiku, kde mám krásné dvě hoďky na svůj běžecký trip. Paráda. A tak si říkám, tohle počasí je úplně jako na pečení. Když se k tomu přidá tahle rodinka, co je na dezerty a na sladké, nezbývá než vyrazit na průzkum surovin, obhlídku terénu a pak už hurá na sušenky. Pravda, objevila jsem zvláštní poklady, mnohé ani nevím, jak se jedí. Byl to krém do dortu? Pudink? Želé? Poleva? Ochucovadlo? Vážně nevím, ale usoudila jsem, že to radši používat nebudu. Oříšky nejsou, sušenky tedy nebudou tak fajnšnekrovské, jako dělám doma, ale tak nemůžu je tady tak rozmazlovat, že.. Občas takhle člověk ve spíži nebo ve skříňce narazí na něco českého, posledně to byl meruňkový kompot a těsto na halušky, tentokrát vanilkový pudink Dr.Oetker. Legrační, ale proč by ne.

Tak jsem si uvařila další čaj, pekla sušenky, co krásně voněly a venku pořád pršelo a mě to vlastně vůbec netrápilo, a vlastně nic mě netrápilo, snad jen že už se těším na Honzu a do Rakouska, ale pak jsem koukla na kalendář a řekla si, že už je středa, a hned mi bylo líp. Středa. Utíká to rychle. Za chvíli budeš mít s tím běháním po lesích  po kopcích útrum, holčičko. Pravda, na jednu stranu škoda. Máš se tu královsky, na to, že jsi tu vlastně "na brigádě". Konečně máš čas na všechny resty, co jsi před sebou celý rok hrnula jako buldozer. Ale bude to akorát, souhlasím. Jak tě tak znám, běhat bys sice vydržela do skonání světa, ale poklidné kutění, přemýšlení a "provozování veškerých aktivit, ale bez stresu a časové tísně" by tě za chvilku přešlo. Takže sis to vymyslela pěkně. Nožky už se těší do SPDček, tak si povíme, jak se na to budou tvářit svalíky, jak budou šlapat do kopce... Uvidíme, gumicuk to kdyžtak jistí. Jéé, jak já už se těšim. Je to bezva, když se člověk má pořád, na co těšit. Taky se pořád na něco těšíte? Akorát to pak přijde a hned to uteče a vy jste se na to tak dlouho těšili, že je skoro škoda, že to pak uteče tak rychle, chápete..
No nic, přestává pršet, nebojte, nejdu běhat, ještě mám dneska jeden taxi job a jednu večeři, co se sama neuvaří. Tak se zatím mějte a třeba vám zbyde i nějaká sušenka jako zákusek. I když pochybuju, tady je to konzumace na veliko, respektive koláč (= celý plech) na jeden večer a tak podobně. Takže ani té dvojité dávce sušenek moc šancí nedávám. Ale můžete si na ně vsadit :)