Bylo sice teprve tři čtvrtě na osm, ale Roman už chodit s kšiltovkou a batůžkem, že je připraven. Tak znáte to, výlet, to je velká věc. A co teprve takhle stylový, kdy včera děti odevzdaly spacáky, karimatky, pyžama, kartáčky na zuby a všechny další věcičky, aby mohly přespat kdesi pod stanem. Dneska tedy na oběd nemám strávníka. Dostal sendviče od Didika, zřejmě se bál, že bych tam nedala vše potřebné. Ehm, ale třeba česnek se do toustů přece nedává, nebo ne... Nevadí, hlavně ať mu chutná. Už v osm (sraz měli před školou ve čtvrt, z domu to má tak 3 minuty) hlásil, že vyráží. Tomu říkám natěšení, jak má být. Yes, a párty začíná! Je pěkně, pán v obchodě je milý, na poště není ani noha, je čas na pravidelnou dávku mého sportovního dopingu. Paráda. Je trochu dusno, tak nesmím zastavit, jinak si připadám jak hovno, možná hůř, kravinec, protože kolem okamžitě krouží stáda much... Tak nezastavujem a běžíme se Scampem dál. Je nějaký znavený, běží pomalu a skoro netáhne. Nebo že bych byla tak najetá? Běží se mi skvěle. Je mi skvěle. A když kouknu na průměrnou rychost, skvělé, máme tu rekord, od kilometr za hodinu vyšší. Oujé, v kopcích slušný výkon. Blaženě se usmívám na paní před pekárnou. Vypadám sice jako rybička, kterou někdo vyndaval z konzervy, ale zapomněl ji nechat řádně okapat, no, prostě jako ve vlastní šťávě. Ale víte co, paní, peču na vás a bonne journée a tous :)
