Den první: splněno

Pondělní ráno je všude stejně ospalé. Marianne se vzbudila sama, když jsem se vrátila z lesa se Scampem, už snídala a zmizela dřív, než jsem vůbec vyrazila budit Romana. Koukal rozespale z pod peřiny, ale na kakao a toasty s medem (jak Anne hlásila, že obvykle snídá) jsem ho nalákala. Ještě nebylo ani osm hodin a dům byl prázdný. Paráda, můj další úkol je až oběd, tak hurá běhat. Scamp byl šťastný jako blecha, do kopce táhnul jak hovádko... Rozhodla jsem se vyzkoušet zatím jeen ze značených okruhů, tím se nedá nic zkazit. Řeknu vám, docela stoupání a docela dálka, ale báječné. Trošku jsem zpátky natáhla krok, abych byla zpět včas kvůli obědu, ale nakoec to ani nebylo nutné. Za oběd jsem dostala pochvalu a kolem jedné hodiny už jsem zase měla pohodičku a čas na kutění.. První dorazil Roman, pak Marianne, se kterou jsme jeli pak rozvážet poštu a letáky. Dělá to jako brigádu, ta že jí pomůžu. Řeknu vám, zlaté psaní do časopisů, občas proč ne, ale pravidelně to žádná pecka není. Na druhou stranu jsme si docle apěkně popovídaly, mluvily jsme česky a tak občas lidé na zahrádkách koukali, co to je za mimozemšťany, co jim nosí poštu. Bylo ještě třeba vyzvednout Romana na angličtině, pak večeře a pak oujé, zase pohoda. Skutečně se nepředřu, ale nevadí, aspoň má člověk čas na všechno, a co předtím neměl a co odkládal..Třeba dojde i na tu dánštinu, respektive na ěch pár slovíček co bych ráda uměla před tím, než vyrazím.. Tak uvidíme..