Až do prvního návratu z města na kole jsem si myslela, že
Dánsko je placka. Není. O Finsku zase v mé mysli panuje představa, že jsou
všude jen lesy nebo jezera. Zatím nepotvrzená ani nevyvrácená myšlenka. Třeba
se tam jednou podívám, na návštěvu. teď už totiž mám za kým. Pro ty, co to
totiž nevědí, moje spolubydlící je Finka.
Osobně si nepřipadám jako reprezentativní vzorek
typické české populace. Otázky typu "A to tam u vás všichni takhle běhají
každé ráno?" nebo "A česká kuchyně je tahle plná zeleniny a
ovoce?" nebyly vyřčeny, ale cítím je, jak visí ve vzduchu. Proto si říkám,
že bych ani já asi neměla podlehnout úsudkům z toho jediného finského
exempláře, se kterým jsem měla tu čest přijít do styku. Dobrá tedy, nepodléhám.
(Ostatně, mám za sebou přeci přednášku o stereotypech, že!) Řekněme, že stále
objevuji. Naše kulturní diskuse občas nabírají zajímavých obrátek, které
vlastně, jak jsem nad tím tak přemýšlela, možná stojí za zmínku.
Třeba dnes, začalo to typicky, Johanna odcházela do obchodu.
„Došlo mlíko?“, směju se. Zřejmě nejen v Kanadě jsou pobláznění do mléčné
opilosti, neboť milá spolubydlící vyžahne litr denně jako prd. „Jojo, ale taky
marmeláda,“ hlásí. Pravda, na to jsem zapomněla. Porridge, jídlo number one. K snídani,
k večeři, během dne, snadno, rychle, ideální. Že bych měla konkurenčního
milovníka vloček? Jak jsem se dozvěděla porridge je ve Finsku velmi populární,
cpe se tam s ním každý. Hnedka však následovala stížnost, že tady vůbec
není takový výběr, jako má doma. Pravda, když se pak zmiňovala o celozrnných
vločkách, rýžových, jáhlových…vzpomněla jsem si na Kaufland a pak mi došlo, že
tady jsem skutečně podobné kravinky neviděla. Že by malé obchody, o kterých se
zmiňovala? No, obchoďáky, kde nachodíte kilometry, než se vůbec prokoušete přes
oblečení, autodoplňky a hračkářství k potravinám, tady příliš nefrčí. Což
mě osobně zas tak netrápí, aspoň člověk nestráví mládí nakupováním. A výběr, no
to víte, v mém oblíbeném Lidlu sto padesát druhů jogurtů nemají. Ale …já
je ani nepotřebuju, takže v pořádku. Občas je zkrátka lepší mít jen jedno
tričko, to pak když si balíte, máte o tolik jednodušší život. Dámy, jistě
chápete… (a že já jsem ta pravá, kdo by o tomhle mohl psát eseje!..haha). Ale
zpět k naší kulturní debatě, spolubydlící se mi totiž vrátila za obchodu.
Máme marmeládu, vše v pořádku, můžeme vařit porridge, večerní dávka volá.
Dozvídám se, že s oblibou přidává třeba jen kousek máslíčka. Ojojoj, to ve
mně vyvolává vzpomínky na školní jídelnu a žluté záplavy v bramborové
kaši. Nebo tu louži v dobroučké krupičce. Kdo nezakřičel dostatečně včas
„nemastit“, prohrál. A pak musel budovat odvodné kanálky, aby omastek odtekl na
okraj… Nezní to moc libě, že.. ale i přes to nepatřím k těm věčným
stěhovačům na školní jídelnu, vařili nám dobře… Ale máslo do mé ovesné kašičky,
prosím nikoli… Ten další návrh, brusinky, se mi líbí o dost víc, to beru.
Zvlášť pokud si je ještě ke všemu můžu nasbírat v lese. Počkat, můžu? Jako
že vy to děláte? A co borůvky? A houby? Přikyvuje a směje se. Počkat počkat
počkat, jakémukoli národu jsem zatím řekla, že chodíme na houby a na borůvky do
lesa, jako že je sbíráme v lese, koukali buď udiveně, nebo podivně,
protože se snažili skrýt údiv. Ale Finové, ty bereme do party. Houbaří a
borůvkáři, paráda, to se počítá. Ostatně, aby také ne, moje představa o Finsku
je les les les, jezero jezero jezero… takže to musí být ráj pro milovníky
smaženice. Nebo takové cvoky, jako jsem já, rádi sbíráme, neradi papáme.
U lesních diskusí jsme ještě chvíli zůstaly, jen jsme se
přesunuly na zvířátka. Vzpomínala jsem na náš kanadský zmatek, co je vlastně
deer a moose a elk… protože všechno tuhle havěť tam mají. A dokonce i méďánky.
Byla jsem svědkem překvapivého „Vy nemáte medvědy? Já myslela, že jsou
v každém lese...“ Nikoli mylady. To bych si asi takhle vesele po lese
neběhala, když by hrozilo, že nějaký méďa bude chtít, abych testovala, jak
heboučká je jeho huňatá náruč…
Ve Finsku jsem nikdy nebyla. Ale aspoň už mám pocit, že se
mé znalosti neomezují jen na to, že Finsko je samý les les les a jezero jezero
jezero… A porridge (nemastit!) bychom měly vyhlásit jako „jídlo našeho
království“. I když, rýžové polystyreny mu šlapou na paty!
