„Nevím, jak to děláš, ale baví mě číst si o tom, jak si
pereš.“
Pravda, také si občas říkám, jestli bych neměla psát o něčem
duchaplnějším. Třeba o volbách v Americe. Nebo se vyjádřit ke konfliktu v Sýrii.
Nebo se zamýšlet nad dánským konceptem sociálního státu. Ale vždycky to skončí
na tom samém, na tom „praní“. A ač to možná zní podivně, na tom „praní“ to i
zůstane. Protože to je přesně to, co mě na tom asi nejvíc baví.
Donedávna jsem nepřemýšlela nad tím, kolik lidí tyhle řádky
vlastně čte. A pak se mě na to někdo ptal, prý jestli sleduju své statistiky.
Hehe, ani náhodou, vždyť jen lidé, co znají adresu, by se dali spočítat na
prstech. Natož ti, kteří sem klikli víckrát, než když jsem jim posílala link.
Což jste zřejmě, vy, co teď čtete tyhle řádky. Evidentně vám nevadí prostoduchost
a jednoduchost zdejších přípěvků, to mě těší. A doufám, že i po blogerské mánii
komentářů výsledků amerických voleb občas zavítáte sem, kde se o výměně duše
píše na čtyři odstavce, kde téma běhání drnčí jako telefon v prázdné kanceláři
a kde se vykacávám třeba o tom, jak si peru.
„No to bys ale měla!“
Jednou mě někdo upozorňoval, že tu mám chyby a překlepy, že
věty občas na sebe nenavazují, jako bych měla jednu myšlenku, pak se zasekla a
pokračovala s dál s trochu jinou myšlenkou. Ano, souhlasím. Texty po
sobě totiž nečtu. Napíšu, přidám fotky nebo obrázky a klikám „publikovat“.
Ještě takové honosné slovo. A dostalo se mi lehce káravého „No to bys ale měla!“
. Ano, souhlasím, měla. Ale to by pak zmizelo to kouzlo, to bezprostřední a
spontánní, co se mi na tom líbí. Vidím kravinu, napíšu o kravině, tak, jak to
teď hned vidím, cítím, slyším... a je to v éteru a já mám v hlavě o
trošku místa víc, vyventilováno. Baví mě, že ťukám do klávesnice tak, jak mi
slova a myšlenky přijdou pod ruku, tak, jak mám náladu, můžu psát dlouho nebo
krátce, pár řádek, odstavec nebo celou stránku. A vlastně vůbec nevadí, jestli
to někoho bude bavit číst. Když jo, samozřejmě je to plus, to jistě. Ale když ne,
víte, mě to baví psát. A bude zřejmě, i když vy to nebudete číst. I když mi
vyčtete, že píšu o blbostech. Možná povrchně. S chybami. Ale spontánně,
přímo a hlavně, dělám to ráda. Zkrátka už jsem taková…
