Nemaluju se. Ani si nijak speciálně nečešu vlasy. Asi jsem málo slečna. Měla bych o sebe začít víc pečovat? ne že by se mi chtělo, ale jestli jo, dejte vědět.. No, nevadí. Nakonec úspěšně vyrážíme. Ťapkáme ulicemi, kolem se prohání stovky kol, neuvěřitelné, prostě dánský životní styl. A tady v Kodani ještě o mnohem víc než v Aarhusu, tady je to úplná placka. Je to legrační, na semaforech je zácpa cyklistů. Jestli jste nic podobného neviděli, asi vám to bude připadat vtipné. Nebo aspoň mě připadalo. A pak padne zelená a ta masa se rozjede jako peloton na Tour de France. Teda, pomaleji, of course... Ja chladno. Neustále štělování stativu bez rukavic se mým ručičkám nelíbí. Navíc druhý stand up, který děláme před parlamentem, si pořád ne a ne zapamatovat správně. Předvádím tam divadlýko turistům. Pobaveně poslouchají češtinu a sledují, jak rozhazuju rukama. Musím se přemlouvat, abych koukala do kamery. Nevšímej si jich. Připadám si jako šašek. Ale hotovo. Balíme a hurá za posledním stand upem a pak yes, done! Stejně nám to ale zabralo víc času, než jsme původně myslely.. škoda, Malá mořská víla by se dala zmánout leda poklusem. Dva dny jsem neběhala, tak by mi to nevadilo, ale jako návrh to, překvapivě, neprošlo. I tak ale vyrážíme do města, do přístavu, jen tak se toulat ulicemi bez závaží. Just enjoy the city. Všude už je vánoční výzdoba. Je to hezké, sice je hrozně brzo, ale vlastně mi to teď ani nevadí. Voní tu mandle ve skořici a banánové palačinky. Na náměstí jsou vánoční trhy. Začíná se stmívat. Budovy jsou osvětlené drobnými svítíčky. Vypadá to vánočně, jen ten sníh tomu chybí. Přístav je plný drobných roztomilých kavárniček. Lidé posedáváají zabalení v dece a popíjí kafe se skořicovou pěnou. Voní to jako Vánoce. Je mi dobře. Moře šplouchá. Na chvilku s zastavit. Nadechnout. Už je půlka listopadu. Uteklo to rychle. ...jo, uteklo to rychle, takže hurá zpátky do apartmánu pro věci, na vláček a pak busem zpátky. Zpátky do mého království s hnusným stropem a hnusnou lampou. A prázdnou ledničkou.
Sypu si vločky do misky, do druhé ruky beru krabici s jogurtem. Uvelebit se na posteli, naladit skype... je pozdě, ale co, zítra je sobota, "to se může vyspávat", jak by řekl tatínek. Je mi dobře. Zároveň bych sice chtěla jako v Nekonečném příběhu, kde se Bastien zanořil do knížky, proskočit obrazovkou počítače..ale děti, to jde přeci jen v pohádkách. A nebo ve snu. Vážení, Kodaň vol.II byla úspěšná. Intenzivní, vyčerpávající, ale fajn... Vybaluju až zítra, teď vám přeju dobrou noc!
