Ve čtvrtek u ráno vypadáme o poznání víc fresh než večer předtím. Snídáme křupky s tygrem, venku je zataženo, ale neprší. Aby taky, prší přeci jen v Aarhusu...tsss. Zmatek v našem dnešním programu vytvoří hned ranní čtení mailů. Pan politik si písnul a myslí, že my můžeme hopkat jak poslušní zajíčci? Jsme v kýbli. Původně byl v plánu rozhovor s novinářem ve dvě a pan politik pak od půl čtvrté. A on si řekne, že ve tři. Mezi námi, jděte do háje, jak jako teď máme všechno překopat? Snažíme se přesunout rozhovor s novinářem. Zmatky. Nemůže. Co zítra? Nemůže. Sakra, potřebujem oba. Politik zrušit nemůžem. Co budem dělat? Proč nemáme dvě kamery, sakra. "A co když přijdem přímo k vám třeba teď hned?" navrhujeme trochu sebevražedně novináři. Neodpovídá. Čas běží. Čekání. Voláme. Hlasová schránka. V pokoji se vznáší oblak stresu. MAIL!.V naději nahrneme do obrazovky počítače a hltáme slova v mailu. Teď hned, tady. kde to je, honem, googli! Dvacet minut odsud, paráda. Odepisujem, balíme a spěcháme za novinářem. Trocha adrenalinu, ale vypadá to, že všechno dobře dopadne.
Dnes je můj den, oba dva dnešní rozhovory mám na triku. Jsem trochu nervózní. Novinář je milý, vyzvídá a bere nás na kafe. A kromě toho, že je Praha krásná se dozvídám i to, že před pár lety u nás přednášel. Když se ptám kde, chvilku přemýšlí a pak nejistě slabikuje "ji-no-ni-se"? Jinonice! No vida, svět je malý. Ale teď už se soustředit na otázky, všechno ready, tak jedem. Paráda. Všechno jde líp než na drátkách. Rozohnil se, mluví skvěle, paráda. Musím překopat otázky. Jde to skvěle. Škoda, že nemáme víc času. Vypadá, že by si na tohle téma s námi docela popovídal. Jenže my musíme být..počkat..do háje...za 20 minut máme být na druhém rozhovoru. Škoda, že nejrychleji MHD to je za půl hodiny. Fuck! Ale pan novinář se vyzná - jeďte taxíkem - jediná šance, jak to stihnout a navíc, ve třech vás to vyjde levnějš než bus. S díky spěcháme odchytit nějakého volného taxikáře. Před hlavním vchodem Denmarks Radio vystupujeme tak akorát. Jsme tu včas. Paráda. Dostáváme další štítky a pak už jen čekáme rozvalené na poholdné pohovce. Zase jsem nervózní. Už jde. Je milý. Nebo politicky korektní? Neodpovídá příliš emocionálně. A hlavně nemá moc času, musím zkracovat otázky, co se dá dělat. Ale dobrý. Balíme nářadíčko a pomalu se vracíme pěšky do apartmánu. Nenachodily jsme toho málo. Ale tak aspoň nějaký venčení, když už abstinuju od běhání. Po večeři jsme se zase uvelebily v posteli, tentokrát už žádné vstávání do zimy v deset večer. Bez práce však nejsou koláče, ani dokument. A stand upy na zítra za mě do češtiny nikdo nepřeloží. Natož se je nenauči nazpaměť. Do hajan jdeme ale s pocitme dobře odvedené práce. Ikdyž ráno trochu stresíku, všechno dobře dopadlo. Všechno jde podle plánu, zatím. Zítra žádné rozhovory, jen stand upy a další natáčení, takže, Malá mořské vílo, jsi na programu, tak se uprav, ať ti to na fotce sluší!
