Vůně skořice

Dveře byly zavřené. Zvonek nefunguje. Ale nevadí, okno do kuchyně bylo otevřené. Vonělo to až ven. Volám na Nereu. V mžiku sbíhá dolů ze schodů a nadšeně mi otevírá dveře. "Už jsme si říkali, Tereza, ta nikdy nechodí pozdě, tak kde je?" Tak to vidíte, jakou tu mám pověst. "Ale jdeš akorát na čas, právě jsme je vyndali z trouby. Koukej!" A už mi pyšně ukazuje fotku postnutou na facebook. Vypadají kráásně. To už ale vcházíme do zaplněné kuchyně provoněné skořicí. Julen s úsměvem od ucha k uchu horečně gestikuluje, ať jdu blíž. "Here are our cinnamon rolls!" Wow, vypadají krásně, voní krásně..a za chvilku už sedíme u stolu s hrnečkem čaje, mlíčka nebo kakaíčka a ládujeme se večerním moučníkem.

 Směle mohu naším španělským kuchtíkům říct: dobrá práce, vážení, delicious! Sedíme a povídáme a jíme a smějeme se a voní to a chutná to jako Vánoce, jako pohoda, jako..nevím, je mi dobře. Najednou má člověk pocit, že to uteklo nějak rychle. Možná škoda. Tak nějak to na nás všechny dopadlo, že náš společný semestr pomalinku končí. Ale i když už se všichni vlastně docela těší na své maminky a tatínky a bratříčky a sestřičky a přítele a přítelkyně a pejsky a kočičky a křečky a ...tak ještě počkat, ještě totiž nekončíme úplně! Už jen tři týdny? Ještě tři týdny? To je jedno, aŤ je to jakkoli, rozhodli jsme se, že si to musíme užít. Pravda, hodně našeho užívání bude následující dny omezeno na školní učebnu, počítač, sluchátka a final cut, ale i tak, budeme si vařit čajíčky a všechno pak půjde dobře a nakonec bude výsledkem dokumentární veledílo. A to si samozřejmě zaslouží oslavu. Pořádnou. Takže tyhle skvělé cinnamon rolls na ní nesmí chybět! Platí!