Nikdy si svoje trasy na běhání příliš neplánuju, ale dneska jsem si zrovna říkala, že si to chci užít, když budu mít třídenní absťák. A tak si běžím, čochty čochty v blátě, opatrně přeběhnout silnici, přichází známý bahenní úsek, ať už mrzne a všechno tohle zmrzne! V dálce u lesa stojí jako figurky na okraji šachovnice podivní zelní panáčkové. Mají svítivé oranžové helmičky, z dálky vypadají legračně. Čím blíž ale přibíhám, tím jasněji vidím, že nejen zelený maskovaný obleček, ale také puška, poslušný hafan... Kdepak, to nebudou šachy. Respektive, myslím, že ten, kdo je tu v šachu jsem já..tudy totiž zřejmě cesta nepovede, opravdu netoužím po tom zažít na vlastní kůži, jak běží postřelená srnka..
,,Můžu běžet tudy?," ptám se myslivečka s černým hafanem hned na kraji.
,,Radši to vezměte tudy," a ukazuje mi směr.
,,Nezastřelí mě tam někdo?", ukjišťuju se ze srandy.
,,Nebojte, tam je to bezpečný..", směje se a já doufám, že mu můžu věřit.
Vzdaluju se a slyším střelbu. Chudáci srnky a lišáci, zdrhejte..nebo se příště při mém ranním běhu jen těžko potkáme...
