Právě jsem zvítězila v klikací soutěži s krycím názvem "zápis předmětů", a mám tak nakročeno do druhého ročníku, vstříc žurnalistické kariéře... Kromě toho jsem si pořídila nové kolo a po měsíčním kanadském půstu opět běhám jako nadšená fretka... Píšu články, přemýšlím o blbostech, plánuju, pak zase přemýšlím a tohle je výsledek. Zase píšu. A vy to třeba zase budete číst...

pátek 2. listopadu 2012

Tak co, tak co?

Tak co? 
Tak jak?
...
Jak to dopadlo?
...
Dobře, vážení. Ač to zní trošku podivuhodně, po dvou měsících dánštiny jsem udělala zkoušku. Dokonce ústní. A dokonce jsem na to dostala i papír. Prý "can understand and participate in an everyday conversation". Hehe, dovolte mi lehký úsměv na tváři, takové sebevědomí v mé nedánské duši ještě nepovyrostlo, ale co. Představit se za to umím na jedničku! A to se přeci taky počítá. Ostatně, co byste chtěli od úrovně A1, že..

No, topit v kamnech s tímhle papírem nebudu, to by byla škoda. Uznejte, kolik lidí má papír na to, že umí trošičku dánsky, ha! O to spíš, že polovina třídy zkoušku neudělala, hohoho, že by se ve mě probudil dánský génius. Not at all, just joking. Ale víte, potěší to, zejména když vás před zkouškou ujišťují, že obvykle neprojde tak jeden až dva studenti z kurzu, že "to bude v pohodě". Pak si přijdete do třídy pro výsledky a jako slepičky v řadě tam sedí a na otázku o zkoušce jen sklápí zraky. Jede to jak kostičky z domina. "Failed", "Failed"..občas s úsměvem "nevadí" je reakce bohatší "Oh, I failed". Nooo, po pravdě to nevypadá příliš úspěšně. Přichází profesorka a po jednom si nás volá na kobereček. Tom, který šel předemnou, se vrací a přidévá do ohně "failed". Sakra. Tak co, o nic nešlo... Profesorka listuje v papírech. Listuje. Listuje. "I think you passed"...že by, říkám si? Jen si počkám, najděte mi to hezky na papíře. A taky že jo. Za chviličku vytahuje CERTIFIKAT! Dokonce! Tak to je milé. Děkuji uctivě. Týýý brďo, tak dobrý :)
A víte, na nějaké vytahování mě neužije, ale přecijen, PŮLKA neprošla.. a profesorka to svedla na to, že jsme byli první ročník, co měl nový systém, který je ještě o trochu intenzivnější, protože jsme prý měli až o 8 HODIN MÉNĚ než předchozí ročníky. Oujé.

"So you should be proud of yourself", říká mi profesorka, když se s ní loučím, děkuji za péči a snahu...a naposledy scházím to nekonečné schodiště z pátého patra, nasedám na kolo a frčím domů. Nebo že bych se ještě stavila pro rámeček, abych mohla certifikát vystavit na zeď?...