Právě jsem zvítězila v klikací soutěži s krycím názvem "zápis předmětů", a mám tak nakročeno do druhého ročníku, vstříc žurnalistické kariéře... Kromě toho jsem si pořídila nové kolo a po měsíčním kanadském půstu opět běhám jako nadšená fretka... Píšu články, přemýšlím o blbostech, plánuju, pak zase přemýšlím a tohle je výsledek. Zase píšu. A vy to třeba zase budete číst...

sobota 10. listopadu 2012

Jen 10 DK!

Drobí na zem, drobí na sebe, drobí do kočárku... to tady v Dánku neuvidíte. Dětičky mají útrum, protože rohlíky tady nevedou. Minimálně ne v běžných supermarketech. U nás se sice každý větší pyšní samostatnou pekárnou (kde rozpékají zmražené pečivo a slavnostně ho prohlašují za čerstvé), zato tady v supermarketu koupíte jen balené chleby, žitných, celozrnných a těch "těžkých" je nejvíc. A pak je tu taky spousta mraženého pečiva, prostě pytel dvaceti housek, který vytáhnete z marzícího boxu. Divné, ale tak už to tu chodí. Tak a teď, ano problém je ve mě, ale..vadí mi, když dítě žvejká v obchodě rohlík, zatímco maminka nakupuje. Štve mě to. Moje dítě nikdy žádnej rohlí v obchodě jíst nebude, to vám zaručuju. (Zřejmě je o málo pravděpodobné, že vůbec světlý rohlík dostane, vzhledem k mé posedlosti "zdravé a nezdravé", ale když už, tak v obchodě se so jeho spárů rozhodně nedostane!). Na druhou stranu je zase o mnoho jednodušší šprčka umlčet a ucpat mu pusu a ruce rohlíkem. Zaměstnáno a sápání se po regálech má útrum. Myslím, že ta maminka, co jsem dneska v obchodě potkala, by si bývala přála, aby její holčička, Dánka jak vyšitá, hezkoučká, blonďatá..., mohla být umlčela a zaměstnána rohlíkem. A klidně necelozrnným, ač je to proti místním zvykům. (Údajně již od prcků tu děti jedí celozranný žitný težký chleba..). Bohužel, nepodařilo se. A tak mladá dáma capkala po obchodě a přidávala mamince do košíku. Ta se pak občas zarazila, zvedla z košíku podivnou blbost a ptá se, co to jako je. Slečna však pohotově hmátne po dalších dvou podobných kravinách válejících se v košíku a vesele praví" "Tři jsou jen za 13KD."
 Jistě, takže výhodná koupě. Chvilku se zastavím, předstírám, že si něco prohlížím v regálu naproti, ale ve skutečnosti jen pozoruju, co bude dál. Mladá dáma zmizí jako myška v davu lidí. Za chvilku ale volá "Mami, tohle je jen za 10 DK!" Jistě, další výhodná koupě, nevadí přeci, že to vůbec nepotřebujeme, stojí to jen 10 DK... Musím se smát, přijde mi to legrační a baví mě to pozorovat. Maminka příliš nevěnuje pozornost košíku plnícímu se podivnými neužitečnými blbostmi od hopíků přes plastové kelímky až po podivné gumové míčky, které mají chlupy, takže vypadají jako mořksé sasanky... Ale balení růžových marshmalownů bylo zatrhnuté. Když maminka do košíku přidává holandské medové vafle, je vyhodnoceno, že to je zřejmě dostatečné zadostiučinění. Už se mi nechce dál okounět. Odcházím, i když mě trošku mrzí, že neuvidím, jak tyhle dvě budou vypadat u pokladny. Něco mi říká, že maminka bude překvapená, kolik toho z košíku na pás vyndá...