Předvánoční škatulata

Znáte takový ten pocit, když spěcháte na metro na Andělu a musíte se promotávat davem, co se táhne jako žvejkačka, navíc kličkujete před lovci podpisů nebo naoko milých gentlemanů nabízejících to nejvzýhodnější zravotní pojištění. A do toho všeho má každý desítky tašek s vánočními nákupy, takže do vás ještě šťouchá krabice od nových kozaček, občas zakopnete o roh krabice s autodráhou (kterou jste navíc jako malí vždycky chtěli). Uprostřed uličky, kterou tvoř stánky vánočních trhů se jako zpomalená škatulata pohybují lidé, nakukují od stánku je stánku, občas něco koupí a zmrzlí trhovci jsou rádi, že jsou rádi. Je tu cítit samozřejmě nesmrtelný stánek s párky v rohlíku a tlusťoučkými klobásami, co stojí tam na rohu, ale k tomu tu navíc voní medovina a svařák, a možná mandle v cukru a ve skořici. A z obchodu zní vánoční koledy a v tom hrozném shonu a zmatku a škatulatujícím davu možná ještě pěje nějaký vánoční pěvec, co zkřehlými prsty testuje, co ještě jeho strunky na kytaře vydrží. Depresivní tmu, co se tiše vkrádá už kolem čtvrté, prosvětlují svítíčka na vánočních stromečcích, pouliční lampy, co se žhaví, jsou ovešené falešnými věnci a ..samozřejmě vánočními světýlky. ...typický předvánoční shon. Nebo šílenství? Vždyť je teprve listopad. Neblázněte. Mám Vánoce ráda, ale tohle opravdu nemusím. Respektive, aspoň jsem si to vždycky myslela. Ukazuje se ale, že je to jako se vším. Když to máte, nechybí vám to. Že vám to chybí, si uvědomíte, až když to nemáte. Netvrdím, že mi chybí prodírání se davem, co se prochází jak na kolonádě. Zato ten vánoční shon, ne ten šílený a stresovitý, ale ten poklidný, prostě jen tak procházet kolem těch stánků a koukat na ty dřevěné ozdobičky na stromeček a těšit se... a užívat si vůni skořice a medoviny..a poslouchat koledy.. Myslím, že by mě to rychle přešlo, asi máte pravdu. Ale teď... I kind of missing it...