Kdybych měla nástěnný kalendář, přetočila bych na další
stránku. Nemám však. Takže si jen odtrhnu další růžek v diáři a řeknu si,
že už je listopad. Majitelé obchodů samozřejmě vystřízlivěli po haloweenské
párty jako první, jen aby mohli už už nahrnout do výloh figurky Santa Clause a
kolem figurín v outfitu letošní zimy nasypat umělý sníh. Podél velkého
obchodního centra ve městě se rozzářila červená neonová srdíčka, nikoli
valentýnská, ale vánoční, samozřejmě… V obchodech
se začaly prodávat vánoční čokolády a sušenky a všechno najednou voní vanilkou
a skořicí a já už se těším, až budu péct cukroví a motat vánočku, která se mi
bude na druhém konci rozmotávat. A taky se těším na sníh a na hory a na lyže a
na běžky.. Těším se, jak dopadne náš dokument a druhá „služební cesta“ do
Kodaně. Vlastně se pořád na něco těším.
…
Třeba na tenhle víkend, co nám utekl stejně rychle jako
vzduch z mé duše na zadním kole. Psssst…a bylo po všem. Ale ta krátká,
víkendová jízda stála za to. Sluníčko svítilo a já jsem se smála, protože mi
bylo dobře. Nebyla mi zima, protože mě hřála láska… Nebo proto, že jsem si vzala
teplý kabát? Nenene, to první, to spíš… Uteklo to.. co se dá dělat… Snad jen
těšit se dál…
...
Představte si, že by existoval takový adventní kalendář na úplně všechno, na co se těšíte. Ha, to bychom byli tlusťoši, takové čokolády. Ale kulový, hezky adventní kalendáře s něčím dobroučkým, třeba sušeným ovocem nebo oříšky (nebo zeleninou, jistě králíčku, ale nevim, jak čerstvě by se tvářilo to kolečko mrkve schované čtrnáct dní v posledním natěšěném okýnku..). Takový kravinky vymýšlet, na to tě užije, viď..a kolik že ti to je? ...Hele, víte co, když může být adventní kalendář pro psy...
