Hooodně!

Stála jsem u regálu s vločkami a marně hledala menší než kilové balení. A pak jsem si řekla: ,,Nebuď srab!", a přidala do košíku to velké, kilové balení, jako vždycky. Pravda, zbývá jen necelých čtrnáct dní, ale my, co můžeme vločky v kteroukoli denní dobu, se snad vločkových zbytků bát nemusíme. Ale co zbytek? Ne že bych někdy nakupovala nějak naveliko, ale přecijen, další kilo rýže si asi odpustím. Je to legrační, skoro jako poslední dny na táboře, kdy se ze zbylých zásob snažíte sestavit jídelníček tak, aby se jich co nejvíc spotřebovalo. Ale zároveň aby to dětičky jedly. Zvlášť když sem nepřijede žádná dodávka, do které jen naložíte pečlivě vyskládané zbytky potravin v přepravce. Kdepak, z pod stolu na mě kouká velká taška a už teď mi něco říká, že všechny ty krámy, co se tu v mém "piggy house" povalují, ani náhodou nevejdou dovnitř. To pak člověka napadají i takové obsurdní úvahy, jako je má úvaha o zubní pastě.

 Tedy, dochází mi zubní pasta. Už jen zbytečíček na stěnách vymačkané tuby. Vystačí nebo nevystačí? Se svou obsesí na čištění zubů nepřipadá v úvahu si zuby nečistit, to vás doufám, ani nenapadlo. Takže když holt nevystačí, bude třeba koupit novou. Jenže nová, to máme další věc, co musíme zabalit s sebou. Ano, žádná plitrová tuba to není, ale stejně... A je to legrační, že člvěk takhle přemýšlí skoro nad vším. Pro pobavení dodám, že nám došel toaletní papír, tak jsme koupily nový, bohužel nejmenší balení má 8 rolí. Oujé, teď můžeme mít obě průjem beze všeho. I když vlastně ne, to by nám jeden záchod nestačil. Haha. Ale abych nezamluvila ty nákupy potravin, posledně jsem byla na svém oblíbené mtržišti pro banány. Vesele se tak rozléhalo "10 banánů za 10 DK"...oujé, banány V AKCI!  Přišla jsem ke stánku, vybrala si jeden trs se čtyřmi banány. Chlapík už mi pohotově nastavoval tašku, kam je můžu šoupnout. Podle plánu by mi měl pak tašku podat a já zaplati a hotovo Nikoli. Najednou začal do tašky přidávat další trs, další trs.. a přitom pořád vykřikoval své "10 banánů za 10DK".. Ne, neměla jsem to srdce ani vůli ani jazykové schopnosti vysvětlovat mu, že deset banánánů pro jednoho člověka, byť opičáka jako já, je hodně. Ač jsem jich na králi šumavy loni snědla právě těch deset! Vrcholem téhle přehlídky ale bylo, když jsem chtěla platit, chlapík mi akorát podal tašku a mávnul rukou. Chvilku jsem rozpačitě stála a pak pochopila, že dneska jsem dostala vejskužku jako bonus. A když jsem doma vyložila 15 BANÁNŮ...no, musela jsem se smát.. Škoda, že nemám mixér a vanu, mohla bych si dát koupel v banánovém koktejlu...