Bylo nebylo 8:25 a na shromažďovacím růžku areálu koleje jsme se tehdy ráno sešli tři. A protože nebylo na co čekat, vyrazli jsme na naší 25 minutovou ranní projížďku do školy. Nejdřív se jede po příjemné cestě parkem, z ní se ale potom musí odbočit a napojit se na cyklostezku, co vede podél silnice. Žádné šílenosti, ale občas musíte čekat na semaforech nebo ukazovat, když odbočujete. No, a na téhle spojnici mezi cestou v parku a cyklostezkou je takový ďolíček. Když jedete, skoro ho nepocítíte, protože do protikopce vás vyveze váha plného břicha ze snídaně. A tenhle ďolíček byl tehdy v pondělí celý zalitý vodou. Prostě se přes celou cestu a ještě o hodně dál rozprostírala gigantická louže. Nidky jsem takhe velkou louži neviděla, bylo to jako jezero, co jezero, moře! Naprosto gigantická plácha, klidně by na ní mohly plavat kačenky... Moji dva spolucestující s hrůzou sesedli, zastavili a pak vymýšleli objížďku tohodle kanálu. A teď se projevil můj cyklsiticky duch. Nebo blbost. Nazývejte to, jak chcete... Každopádně jsem si řekla, že to přeci NEMŮŽE být tak hluboké a že se to MUSÍ přeci dát projet, že stačí jet pomalu, blatníky mám, bude o v pohodě. Tak jsem se hrdinně rozjela vstříc vodní lázni. Ehm, doslova. Nejprve se kolo zanořilo pět, pak sedm, pak deset centimetrů, sakra, možn áto bude hlubší, než jsem čekala. Jsem ve třetině, už musm pokračovat... Zřejmě si už dovedete domyslet,jak to dopadlo. Prozradím ještě to, že louže byla v nejhlubším místě hluboká tak, že jsem měla mokré kalhoty nad kotníky. A rybníček v botách. Není nad to, čvachtat po škole v mokrých botkách. Ještě že tam bylo teplo. A ještě že venku svítilo sluníčko. Snad jen škoda těch bílých ponožek, které se od modrých kžených botiček poněkud nabatikovaly... Věřím, bavíte se teď na můj účet. Chápu. Nebylo to úplně nejchytřejší. Na druhou stranu, vlastně mě to zas tak moc netrápilo. Ani netrápí. Aspoň mám veselou historku, kterou vám můžu vyprávět. A vy se nemusíte bát, že bych tu zatím nějak vyrostla nebo zmoudřela...(pořád stejný střevo)
Na závěr, poučením z tohoto příběhu může být třeba to, že můj stroj asi není iideálně vybaven na jízdu v brodech... nebo možná i to, že dánské louže jsou občas opravdu hluboké. Každopádně si buďte jisti, že cestou zpátky jsem louži také srabácky objela...
