Ačkoli podle programu jsme měli být na "welce reception with tea and rolls" v 10:00, už v půl desáté jsme jak natěšené činčily seděli v posluchárně. A profesoři se usmívali a vítali nás a pak se zase usmívali se slovy "schválně jestli takhle včas budete chodit celý semestr". Omyl. Jistě. Potvrzeno hned den následující. Ale nepředbíhat. Úvodní přivítání bylo vskutku milé, ja by se to dalo asi nejlépe nazvat. Čajíčky a kafíčka a mlíčka a pitíčka a čerstvé houstičky s máslíčkem a děičky pojďte a vezměte si. Wow, to nám budou servírovat snídani každý den, luxus! Omyl. Jistě. Potvrzeno hned den následující.Pár hřejivých slov na přivítanou, úsměvy odevšad, představování se, ano, potvrzeno, jsem jediná z Čech, nic překvapivého. Následovala přednáška o učebních metodách a systému výuky na místní škole, totiž Danish school of media and journalim, která legračně není řazena mezi univerzity, jak je z názvu patrné, nicnméně bakaláře na jiné škole v Aarhusu neučí a navíc titul, který zde udělují, je stejný, jako z univerzity. Zvláštní. Když už jsme byli úplně informovaní o tom, jak máme pracovat se zdroji, jak se zde pracuje s feedbackem, co smíme a nesmíme a vše bylo shrnuto větou "these are the rules, exceptions exist...questions?", měli jsme pauzičku na oběd, během které jsme se vydali prozkoumat taje místní kantýny... a mám dojem, že už jsem jednou zmiňovala, že čtyřhvězdičkový bufet, který se nám naskytl před očima, byl důvod k výrazu typu "wow".. Pak došlo na ceny a.. no, čtyřhvězdičkový hotel není zadarmo, tak si to přeberte jak chcete. My jsme se sebrali a vytvořili si piknik venku. A teď pravidlo číslo jedna: bez plastové krabičky si ani neuprdneš. Vida, jak se hodí Holanďani jich koupili sedmnáct v Ikey, byly v akci. Sedmnáct je dost, na můj vkus. Netroškaří. Každý vybalil svůj sandwich a salát a toast a kdesi cosi a hlavně každý okukoval, co jedí ostatní. Knaeckebrot a rýžové chlebíčky frčí jako nikdy! Úvodní slovo k počítačům, tiskárnám, mailům a všem technickým věcem jsme dostali hned v zápětí. Sice mail ještě následující den nefungoval, ale nevadí, hlavně že funguje teď. Řeknu vám, na první den vyčerpávající nával infrormací. Ale my jsme přeci nadšení natěšení international students. Oujé, hlavně ať z nás ten entusiasmus nevyprchá! Něco mi říká, že přebytečná energie se tady bude hodit...
Voilá, úterý, voilá, žádná snídaně na přednášce. Jaké to překvapení. Přednáška o dánské politice mě vskutku nedostala do varu, ale tak znáte mě, já a politika, nejsme úplně fandové do sebe navzájem. Takže vám to nevyčítám, pane profesore. Odpuštěno. Po obědě naklusala do posluchárny drobná paní s mikrofonem a sluchátky. Žabka kuňkalka, žádné hlasité překřikování davu. Prdím na vás, já jsem knihovnice a ticho léčí. Paráda, tak už víme, jak používat Bingo, vyhledávací katalog a vůbec, kde co kdy jak hledat. Užitečné. A pak už hurá na dánská média, vtipný starší pán, moudrý dědeček hříbeček s hlavou plnou chytrých myšlenek a podnětných nápadů k zamyšlení. Ve čtyři nás vypustil, takže hups na kolo a frčíme. Večer přišla ale další jízda, přivítání v místním Student house. Líheň studentů, bar a parket (jak jinak, vítejte v Dánsku), aktivity a možnosti, krafání a popíjení a hudba a představování a zase krafání a ..bylo to fajn. Zvláštní zmínku možná zaslouží ještě paní šéfová, která mrštně vyskočila na stůl a vyžádala si pozornost. Začala chápavě, dánština je hell, jako cizinec jste bez šance. A představa, že jdete do obchodu, chcete si něco koupit, nevíte, co to je a pak vaše drahocené studnetské peníze utratíte za něco, co si myslíte, že je dobré, ale ve skutečnosti vám to fakt nechutná, ale stjně to musíte sníst.. když už jste to koupili... Pomocnou ruku v tomto ohledu nám podala právě tato paní, která z igelitky začala vytahovat nejrůznější suroviny, nejčatějším dodatečným komentářem bylo "it´s cheap" nebo různé nutriční poznámky typu "it´s full of protein" nebo "it´s a fibre, that´s good for your digestion" (doprovázeno pohyby z reklamy na Activii). Báječné a vtipné, paráda. Navíc, abychom věděli, co při příštím nákupu hodit do košíku, tohle všechno jsme mohli ochutnat. Takže na žitných plátcích chleba byly nejrůznější pochutniky jako játrová paštika, zavináči nebo jiná podivná nakládaná slaná ryba, kari salát s hráškem, salámy a šunky a tak a hlavně neidentifikovatelná pochutina, něco jako hořčice, omáčka, dressing...kdo ví, každopádně jsme se dozvěděli, že pokud známe Dána, který je mimo Dánsko, máme mu to přivézt a "he will love you for the rest of his and your life". Takže šlo zřejmě o místní zbožNovanou lahůdku. Stejně tak tomu je u smažených křupavých cibulových křupinek, kroužků, čehosi. Škoda, že tím posypali chleba s paštikou..i když když jsem viděla, jak na snídani na koleji mažou čersté houstičky máslem, prdnou na to plátek sýra a navrch mameládu, už se radši ničemu nedivím... Seděli jsme a popíjeli a .. a pak mě čekala noční jízda domů...
Včerejšek byl dlouhý den. Jako ranní ptáče jsem na rozdíl od ostatních neměla takový problém s vstáváním na devátou, přednáška o stereotypech za to rozhodně stála. Naopak prohlídka radnice ve městě zas taková pecka nebyla, v konferenčí síni jsme svorně poklimbávali, ale výstup na radniční věž s výhledem po okolí to docela napravil. A vítr, který nás málem sfouknul domů skutečně probere. Vlastně po pravdě řečeno, zaalo foukat včera a od té doby stále fouká. Něco mi říká, že bych si měla zvykat. To jde poněkud těžko, když jedete na kole a proti vám fouká tak, že se vás skoro zdá, že stojíte. Nic moc. Zvykej si, holčičko, vítej v Dánsku a buď ráda, že neprší. Cestou jsem se stavovala na nákup, což stojí za zmínku snad jen proto, že jsem trochu přecenla kapacity košíku a kola vůbec, takže jsem z obchodu jela trochu jako velbloud, ale za nektarinky v akci mi to stálo! Lidl nezklamal... Vyčerpaná a vyfoukaná jako nikdy jsem se doplazila domů, napápnout a na sedmou jsem zase frčela dolů do města, tentokrát na úvodní hodinu dánštiny. Vlastně šlo spíš o informační schůzku o možnostech a hodinách a tak, ale upsala jsem se jim. Jako skoro všichni. Dvakrát týdně, 2,5 hodiny budu předstírat učení se dánsky a když všechno půjde podle plánu a nebudu lemra a střevo, po šestnácti týdnech, což vychází stejně jako semestr, dostanu certifikát úrovně A2 z dánštiny. Oujé, jazyky jsou bezva! V Čechách bych si takový kurz asi neplatila, ale když nám ho tady nabízí zdarma, proč toho nevyužít, jazyky se hodí. Nevím teda, jestli zrovna dánština, ale tak... třeba aspoň budu vědět, jestli kupuju krájená rajčata nebo protlak... Takže 3. září začínáme, yes! Zpátky jsem makala jako fretka. Honem do sprchy, do pyžama, počítač, skype a vytáčím.... škoda jen, že mi nefungovala webkamera. Ale to spravím. Bylo mi dobře. Jako by se všechno smutno, co se ze včerjška natěsnalo do koutů místnosti, zmizelo. Někdo ho vyhnal ven, kdopak to byl? To je děsně tajný, prozradím vám ale, že se mi pak krásně spalo... a třeba na to přijdete...
Ráno bylo nádherně svěže, ideální běžecké počasí. A očividně jsem nebyla sama, kdo si to myslí, potkala jsem tři další nadšené běžce, škoda, že ten jeden, co mě předbíhal, běžel jak srnka asi dvakrát tak rychle jako já a lýtkový sval mu hupkal nahoru dolu a do háje, já jsem děsnej slon, když běžím, jak když jede tank... Další věc, miluju ráno...a miluju snídaně. Vždycky si na talíř nakrájím ovoce, vedle toho se akorát vejde mistička s müsli, pohodně usadit do postele a nacpat si teřich. Prostě nemá chybu. Pak už ale do školičky, údovní hodina k technickým vymoženostem jako jsou mikroofny, kamery a tak. Řeknu vám, luxusní záležitost. Nevím kolik to všecko stojí, ale je to pecka. Každá skupinka dostala kliček a kartu na vstup do místnosti, kde máme skříňky s vybavením. To čítá doslova velký stativ, poloprofi ruční kameru, dva profi mikrofony, sluchátka, bezdrátový mikrofon, spoustui drátů a nabíječek a přípojek a dvě osvětlovací lampy. Pořádný balík věcí. Žádná levná záležitost, řekla bych. Když jsme po instruktáži mačkátek, hejblátek a čudlíků a ovládání vyrazili natáčet ven, připadala jsem si profesionálně Vlastně nejvíc, co sem kdy byla. Žádné až takovéhle vymoženosti jsme u nás neměli. Bude to jízda. Asi žádná sranda, ale říkám si, že přeci nejsem až takový střevo, že bych se s tím nenaučila. Natočili jsme toho docela dost, možná skoro víc, než bylo na 30 vteřin sestříhaného potřeba. Ale co, byla to sranda a.. trénovat se musí. Zítra nás budou učit editaci a střih. Dámy a pánové, obrňte se trpělivostí, Terezka přichází. Hehe, teď s uvidí, kdo s koho. Já se jen tak nevzdávám...
