Možná vás to překvapí, ale úplná rovinka to tu není. Tím neříkám, že tu mají Alpy, ale občas musíte přehodit na lehčí převod a pořádně šlápnout, a to nejen proto, že váš oř váží asi tunu a řetězu se po zimě nikdo nedotkl. Ale místní se tím nemažou, protože slézt se dá vždycky, respoektive kždycky, když přijde kopec..ehm, i -ček. Vlastně to vůbec neřeší, jedou na kole nakoupit, ale zpátky ho vlastně s košíkem plným věcí jen tlačí, protože je to do kopce. Pochybovat o kole jako dopravním prostředku tady snad nikdo nemůže, blinkr se sice nevyhazuje, ale rukou se ukazuje vždycky, i když odpočujete, protože se jinam jet nedá... Semafory tu mají i pro cyklisty, oranžová tam naskakuje vždycky o chviličku dřív než autům, tak musíte si přeci připravit šlapku na rozjezd, ne.. Když před vámi vidíte nějakého pomalíka, kterého chcete předjet, sluší se na něj zazvonit. Kupodivu žádný prudné znamení, ale upozornění, že se má klidit trochu stranou, že vedle sviští raketa. A jen pro informaci, už jsem to zkoušla a funguje to. Pak je tu ale ještě věc, která mi zas tak moc nejde. Cyklotrasa najednou mizí v podjezdu, sfrčím dolů, hurá nahoru na povrch, ale ups, jsem ve špatné směru. Protijedoucí se na mě podivně dívají, ale na tak pardon, sem to netrefila.. A vrací se jen srabi a zas taková frajerka, že bych si troufla s touhle hajtrou přeskočit celkem čtyři obrubníky při přecházení čtyřproudé silnice, kde to smaží auta v obou směrech, vážně nejsem. Tak si to drandím po kraji, na vyčítavé pohledy "slečno, jedete špatně" se snažím házet pohled "pardon, jsem tu nová, já se to naučím, zatím mě omluvte"...
A teˇněco málo o Dánech. Baví se tím podivným jazykem s podivnou abecedou a občas mám pocit, že jsou snad hrdí na to, že jejich jazyk zní jako tajný kód, kterému smrtelník nerozumí. Jen počkejte, s jazykovkou na vás vyzraju, hehe. Jinak jsou docela fajn, aspoň ti, co jsem s nimi zatím mluvila. Většinou bez probléml mluví a rozumí anglicky, což je bezva. Ale jak říkám, zatím jich moc neznám. Podle zevnějšku jsou ale legrační. Pánové vypadají vyfešákovaně a vyvoňěně, jako by si na tom zakládali. Dámy jsou stejné jako všude, styl, elegance, být in a taková, aby se za mnou ten blonďák v té košili otočil. Ba ne, třeba jim křivdím. Ale všude se tu prsí tím že Aarhus je nejmladší dásnké město, což by podle věkového průměru, který potkávám, docela sedělo. Tak když si piknikujete v parku a přemýšlíte a pozorujte lidi kolem, jsou to samé stylové párečky, frajerské partičky, co vyráží na pánskou jízdu nebo slečny, c to jsou všechno přádně probrat. Kdepak, hodnotit podle vzhledu se nemá. Ostatně, kdo ví, jak na místňáky působím já. Myslím, že dost komicky, zejména pokud si před semaforem zapomenu přehodit a pak se skoro nemůžu rozjet...
