Sláva hurá, vše co nefungovalo, je spraveno. Už nemusím plachtit na ušlé pneumatice ani rvát tu hroudu železa do schodů. Dobrá duše bydlící o patro nademnou, podivínský chlapec z Litvy, šlechetně přispěchal s nářadím, pumpičkou, třemi plechovkami piva a cigaretami a nabídl se, že mi kolo spraví. Tak proč ne, původně jsem ho prosila jen o půjčení nářadí, ale odvětil něco ve smyslu "to nepatří do ženskejch rukou". No co, když si chce zapatlal ruce od zrezlého a špinavého kola, jeho volba, já se nezlobím. A tak jsem jen přihlížela, jak mi spravuje kolo, povídali jsme si o podivné řeči místních, o jeho studiích IT, kdy denně nakouká deset hodin do počítače, o jeho sestře, která bydlí naproti a je teď na tři týdny v Americe, o kole, které koupil za 50 DK a ukradli mu ho tu, ehm, po této poznámce jsem se utvrdila v tom, že zámek je zřejmě nutný i v případě, že místo kola máte snůšku drátů a želazných rezavých trubek.. evidentně. Prasklou duši, ajzlíka jednoho jsme vyndali, nafoukli a už nám skrz starou záplatu svištěl vzduch kolem uší. No vida, už jen zalepit a budu mít náhradní duši. Doufám, že jí nebudu potřebovat, ale kdyby něco, je dobré jí mít. Zvlášť, když nad vámi bydlí osoba vlastnící potřebné nádobíčko a navíc evidentně ochotná vám s opravou pomoct. Chlapec vyžahnul dvě piva, třetí mlo být pro mě, ale když jsem slušně odmítla, podivil se nad Češkou, co jí nechutná pivo a pak do třetice vyžahnul i poslední plechovku. Stihnul si zapálit dvě cigarety, zkrátka parádní životní styl. Ale nemusíš mít strach chlapče, kecat ti do toho nebudu.
Když jsme montovali přední kolo zpět, trochu jsme šachovali s přední brzdou. Zakinklal s orezlými páčkami a já jen ve zkratce odvětila, že to nefunguje, že brzdím jen na tu zadní. Toho se pan opravář chytnul a nadšeně zavelel "tak se na to mrknem". Přišpěchal mazáním, nastříkal pořádnou kombo dávku a pak jsem musela zapojit všechny svaly hlubokéo stabilizačního systému, abych udržela kolo stát na místě, když zarezlé páčky rozhýbával. Ale vida, podařilo se. Zmáčknu a brzdí, ale hlavně rozjedu se a NEbrzdí. Skvělé, adrenalin na semaforech byl sice fajn věc, ale rozhodně se bez něj obejdu a jízda bude o kapku bezpečnější. I když stejně, nevím nevím, porozhlédnu se po nějaké helmičce, síla zvyku je nepřekonatelná. Vítr, co vám čechrá vlásky je možná sexy, ale leda tak při projížďce po pobřeží v Chorvatsku, ten dánský větříček je poněkud jiná liga, takže dámy, rozpuštěné vlásky se rovnají abslutně zacuchané vlásky a k tomu všemu "přes-obličej-nic-nevidim-zatracený-vlasy". Takže pěkně culíček, koňsku oháňku, drdůlek, řídítka, cokoli. Nebo čepici. A v nejlepším případě helmu. jak říkám, vidím to na návštěvu sekáče, když si tam můžete koupit starej toustovač, proč by ne helmu...
