Přemýšlela jsem tom, jak dobrá volba byly goretexový běhací botky, o tom, jak moc depresivní bude tenhle podzim, když už v srpnu se ráno předvádí takovádle prádelna, o tom, že mám štěstí, že hnedka za barákem si můžu vyběhnout do lesa, o tom, že už mám trochu hlad a čeká na mě ovoce a vločky... a při tom všem jsem hupkala po cestě pořád dál a dál, a pak se cesta stočila, tak jsem zahnula a běžela dál a dál, a chtěla jsem běžet pořád dál, ale měla jsem hlad, tak jsem se vracela, mokrá tráva mi urousala kalhoty i boty, ale za ty tři vyplašené srnky a zajíce a hlavně ranní venčení mi to stálo... Zvlášť když mlha stoupla a začal to vypadat, že snad bude i hezky...
...bylo. A už jen proto jsem si začátek odpoledne představovala jinak, než půlhodinovým čekáním na pytle na odpadky. Jako poučený obyvatel koleje jsem se dotavila k panu správci, hezky v ordinačních hodinách, ale ten mě směle převelel o dům dál. Tam už čekaly další ti ovečky, jak jinak než na pytle na odpadky. Půl hodinky jsme si počkali, pak přikráčel vysmátý Dán, zablekotal něco dánsky, usadil se do křesílka, položil lokty na stůl a začal ordinovat. Jakýsi tatínek s maminkou zřejmě přivezli dcerušku na kolej, a aby měla pokojíček hezký, vymalovali jí ho a teď vračeli nářadíčko. Něco si promlouvali tou podivnou řečí, střídavě vytahovali z kýble štětec nebo váleček, ale pak se konečně odkýblovali a já měla během deseti vteřin v ruce dva obrovské balíky pytlů na odpoadky. Dán se usmál, já poděkovala a bylo. Tak a teď můžu nadělat takovejch odpadků, že se budete divit. Hehe, vždyť jedna role má skoro 6 cm v průměru, to mám pytlů na celej pobyt... No, hlavně že je mám. To bysme měli...
Asi jsem zvědavá, asi už se trošku těšim a asi mi to přišel dobrý nápad, možná od všeho trochu, každopádně jsem si řekla, že se vyrazím podívat ke škole. Vyparkovala jsem svůj vůz, na hodinách zmáčkla stopky a vyrazila. Před Danmarks Medie- og Journalisthøjskole jsem dorazila přesně za půl hodiny. Paráda. Autobusem to sem trvá 33 minut. Voilá, jsem jak blesk. Jen si povíme, jak nadšeně budu vytahovat svého oře ze stáje, když bude posmrkávat... Jenže po té, co jsem opět studovala jízdné, tentorkát letošní, nikoli jak minule...ehm.. a zjistila jsem, že za měsíční jízdenku bych měla dát krásných 355 DK, skoro si říkám, že se snad radši zabalím do goretexu a pofrčím na kole... Blatníky přece mám a pláštěnku na sedlo taky, je to v cajku! No, a co bych vám tak řekla o škole? Zatím asi nic moc, budova stojí, parkoviště na kola a na motorky to má, kde je hlavní vchod vím, takže víc asi až v pondělí, kdy v 10:00 máme naklusat...
