Miami beach

Je to legrační, nejdřív frčít lesem a připadáte si jako v Šárce, pak vás to vyplivne na ulici, kde to smaží auta jako na Radlický a pak sjedete dolů a před vámi si to drandí kola po cyklostezce, kteru když ve vší bezpečnosti přejdete, a že to za dnešního slunného dne s frekvencí kol byl oříšek, podchodem pod tratí se dostanete na pláž. Je docela velká, písčitá, šplouchá tam moře a vzduch je cítit slaně. Vyvalují se tu lidé v plavkách, v moři sem tam někdo odvážně plave a kouká mu jen hlava, tak si říkáte, že tam plave bójka, pak to tam prosmaží člun s borcem na vodních lyžích...

Prostě jako u moře. Na horizontu je vidět ostrov, když popojdete dál, vpravo už je vidět lodě v přístavu. I tohle je Aarhus. A chce to jen mít toho parťáka, se kterým si koupíte zmrzku nebo pivo, posadíte se sem, na tohle dřevěné scodiště připomínající pódium, a budete jako dvě ještěrky sedět na sluníčku, poslouchat racky a krafat o blbostech. A vlny budou šplouchat sem a tam, křik racků sice občas přeruší průjezd vlaku, ale plactenice na obzoru vám bude připomínat, že jste u moře, i když teď už se o tom zřejmě nepůjdete na vlastní kůži přesvědčit, jako když jste byli malí a chtěli si pro jistotu namočit a olíznout prst, jestli je fakt slaná...