Zvlášť když se kolem promenovaly rodinky s dětmi, co si zařizují domácnost, mladé párečky, co si budu jí své nové zamilované doupě, maminky, co nakupují nádobí pubertální synáčků, co se zřejmě chystají odstěhovat, nebo zkrtáka slečny, co se chodí jen tak koukat na blbosti, pár levných jich nakoupí, vezmou si ideaáké tužtičky a jdou... Vlastně si říkám, že to musí být bezva, zařizovat si byt, vybírat si, to se mi líbí, tohle chci... jen mít ten byt a ty peníze, jaký to detail.. Ale nevadí, aspoň v menší podobě to mám tady taky. A vlastně je to taky fajn. Nestěžuju si. Přestala jsem courat regály a přemýšlet o tom, jak bych zařídila byt a kolik kravin a vychytávek se dá koupit, minula jsem i oddělení umělých květin, květináčů a dalších dekorací, prošla dětským oddělením, kde jsem si neodpustila zastávku u plyšáků, rozkošné, tak a to by snad stačilo... Samoobslužné pokladny nebudou nic pro mě, pochybuju, že se dají přepnout do angličtiny, to nedělají ani terminály pro platbu kartou. Tak mě napadá, doufám, že třeba takový bankomat bude mluvit anglicky, jinak věru nevím...Nákupčí nejsem úplně na odpis, sehnala jsem vše, co mi chybělo, jen jak to vše v batohu dostat na kolej, tj. 10 km na kole, když bych si do skleničky ráda ještě nalila vodu a nepolila se při tom, jak je prasklá... Od mého příjezdu, takže zhruba něco přes hodinku, se nic nezměnilo, stále prší. Vlastně by se dalo říct, že prší ještě o trochu víc. Lidé vycházeli z obchodu a gentlemanští manžílkové vybíhali pro deštník do auta. Obtěžkané nákupní vozíky se hrkaly k autům, děti natěšené na nový pokojíček hupsly do auta, vrátit košík a hurá domů.
Pak jsem ale tyhle myšlenky zahnala a těšila se na teplou sprchu. Zasloužená. Stejně tak luxusní večeře, kterou jsem se za dnešních 8 km běhu, 50 km na kole, návštěvu úřadu pro registraci žadatelů o povolení k pobytu, super akční nákup surovin a ještě víc budget nákup nádobí odměnila.
