Šlo v podstatě o to, že se chystá velká mezinárodní večeře, každý připraví ochutnávku ze své země a pak se na to všichni vrhnout a nacpou si teřich a ráno jim bude děsně špatně, protože spatlají, co se dá. Něco jako pejsek a kočička. Ale určitě to bude super. A došlo na plány, co kdo připraví a nepřipraví a Chris, náš "American boy from San Francisco" tápe. A nešťastně se chytá za hlavu, když mu při otázce "Co si představíme pod americkou kuchyní" smutně odpovíme svorné "Mc.Donalds"... Takže, co nás čeká za americké překvápko na naší hostině? Kdo ví, možná fronta u doktora, až budeme mít všichni vyhozenou čelist, jak se budeme snažit nacpat si do pusy ten pravý, pořádný burger. Hehe. Nebo nás možná čeká specialita kuchaře ve stylu "chlap poprvé v kuchyni a má děsnej hlad a není nakoupeno". Pobavila mě historka, když se Chris chlubil, co si vykouzlil v večeři. A věřte, vykouzlil je to správně slovo. Byla o spatlanina všeho možného, co doma bylo. Koho zajímá, že normálně se rýže a brambory nejedí dohromady. Když máte hlad a obchod daleko, musíte čarovat. myslím, že to tehdy skončilo vepřový plátkem zapečeným se sýrem s jakousi podivnou omáčkou z brambor a cibule, pak tam někde byla zmínka o mrkvi a k tomu všemu byla rýže. Nebo tak nějak. Zkrátka aˇžijí podivné kombinace surovin, vždycky z toho něco vznikne. Vlastně je to umění, když si vymyslíte jídlo a zapomenete nakoupit tu hlavní surovinu. Pokrčíte pak rameny, zavřete ledničku, podíváte se na nabídku surovin pečlivě vyskládaných na lince ve stylu "oukej, tak se koukneme, co tu máme", a řeknete si: ,,Okay, I will manage!"
...ostatně, Dánové se s tím také moc nemazlí, když si na pečivo namažou nejprve máslo, pak prsknou plátek sýra a navrch kydnou, v lepším případě i rozmažou, marmeládu... Myslím, že si tu nemáme co vyčítat...
