Tak tohle bude jízda

Zmáčkla jsem přední brzdu. Nic. Rezavé dráty zaskřípaly. Někde je chyba, vida, vypojená brzdička, cvak, a teď to bude lepší. Zmáčkla jsem přední brzdu. Rez tentokrát nezaskřípala, jen se zkrátka scvakla tak, že už se neodcvakla. Nevadí, co tu máme dál. Okukovala jsem svůj nový stroj. Hehe, nový, evidnetně má už pár let za sebou. Ale na městskou jízdu a la Dán ideální. Na místní regule má z vbavy snad úplně všechno.
Takže si to shrneme:

Se závoďáckými sedly se jděte bodnout, pořádnou lavici to chce, ať se kejtičky povozí. Na váhu se tady nehraje, aspoň budu dobře rozrážet vzduch. Musím jen doufat, že svou káru nebudu muset nikam nosit. Zas na druhou stranu, možná by ty soupaže v zimě konečně za něco stály.. S minimálním odhlečním souvisí a spousta hejblátek a vychytávek pro city life. Takže například stojánek, bez něj si tady ani neuprdnete. Nebo třeba zvonek. V jednom obchodě jsem navíc viděla takový ten klakson, normální trubku, tu, co jsem měla jako malá na tom červeném kole. Jak se dnes ukázalo, parádní a luxusní zlepšovák jsou blatníky, hezky podél celého kola. Pořádně přidělaná drátkem, aby zakrývaly co největší plochu tenoučké pneumatiky. Další na řadě je plastový kryt na boku předního kotouče. No, celý ten plast už není, ale pořád je tam dostatečný kus na to, abych nemusela podstupovat ty štýlové modely, ve kterých tu potkávám každého druhého pána. Takzvaný model "nevětrám", kdy dlouhé kalhoty jsou hluboko zastrčeny do vyšponovaných pnožek. Tak chápejte, přece byste si neumazali nohavici řetěz. Hohoho, na tohle mám já hned dvě vychytávky. Jednou je už zmíněný platový kryt, ale voilá, máme tu další a tou je samotný řetěz. Je totiž tak kouzelný, že se od něj zamazat nejde, zkrátka je úplně rezavě kouzelný...  Další dánský tríček je pláštěnka na sedlo.

A tu mám opravdu parádní! No uznejte, já byla vždycky stylař! Vzhledem k dopravním a přepravním účelům je príma i košík vepředu, sice plnej koroze, z jedný strany vachrlatej, jak to s ním předchozí majitelka někde o něco opřela, ale když jsem si to drandila s pánví, cibulí, paprikama a mraženou zeleninou vevnitř, neprotestoval. Snad jen se trochu špatně zatáčelo. Což ostatně nemusí být košíkem, ale celou vratkou konstrukcí vozidla. Tak horské kolo to není, holčičko, to by sis musela pořádně připlatit. Ale užívej si nosič vzadu, to si na svůj nablejskanej karbon nedál. To teda nedám, ale kilo ovesných vloček, které byly v akci se vezlo jak prd. Škoda jen, že ten batoh na zádech měl asi tunu. No jo, slečinka si chce vyvářet, no, čísnký polívky by byly lehký.. Další fáma, která koluje, zní: Dánsko je placka. Vážení, zas ta úplně to není. Velehory to nejsou, ale že byste si to jen drandili jako na vejletě kole jezírka, jednou šlápnu, vezu se, vezu se, jednou šlápnu, vezu se, nezdřu se..tak to teda nee.. Naštěstí ale mám i na tohle zbraň. A teď bacha, držte si klobouky, mám přehazovačku! Sice na lehčí převod radši řadit tak 20 metrů dřív než to bude potřeba, ale nevadí nevadí, hlavně že jí máme. A koneckonců, na vyjížďku vlatsně můžu i za tmy. Vepředu i vzadu na kole jsou blikačky, které fungují na čidlo, prostě když šlapu, blikají, když ne, jsou zhasnuté. To je věc, kam se hrabou naše blikačky, co se musely ZAPNOUT! Co by člověk ani nečekal je elegantní držák na lahev, už jen mít cyklsitikou lahev a jsem jak bajker. I kdyk kdepak, ani ve snu. Nebo možná ve snu se špunty do uší. Šlapky jsou plastové, což jednak skvěle neklouže v dešti, hahaha, proč spdčka, buržoazní přežitek, a hlavně permanentně maililnko vržou. Vrz, vrz, při každém šlápnutí, vrz sem, vrz tam, ale co, po padesátce se neurvaly, třeba ještě sezónu dají. V prosinci ať se klidně rozpadnou na prach... A na závěr jedna luxusní věc, zámek. Ten je opravudu parádní jsem na něj hrdá, omotám s ník kolo tak tříkrát, jak je dlouhý, ale tak pro jistotu, co kdyby někdo tenhle stroj přecijen chtěl, pár kilo to má, kdo ví, kolik tu stojí výkup železa...

Tak to vidíte, jakou mám káru, to se mám. Dnešní testovací jízda čítala dokonce 50 km, jeli jsme spolu dvakrát mimo Aarhus, z kopce i do kopce, v dešti i za sucha, a myslím, že jsme kamarádi. Občas trochu stressing, když se blížíte ke křižovatce a do prázdna šmátnete na brzdy, které tam nejsou... Ale říkám vám, ještě že tu hajtru mám. Všude jsem rychleji než si uťapkat nožky, autobudu s drahým jízdným nastrouhám mrkvičku, i když možná za temných lijáků budu ještě ráda, když mě nějaký busík zastaví. Každpádně dánské počasí už mě stihlo otestovat, jak v podobě drobného deště směrem do Ikey, tak i slušného deště cestou zpátky a krasojízda s mým ořem mě ještě nepřešla. Je to vlastně docela komedie, možná pošlu fotku kamarádům na závody MTBO... I když radši ne, to by je kleplo, zvlášť když vědí, co za krasavce mi stojí v Praze na balkoně....