Na lovu

Představte si, že jdete parkem na nákup. Jen tak si zevlíte kolem, bloumáte, přemýšlíte třeba o tom, co si koupíte na večeři nebo třeba o tom, jaké to bude zítra v škole nebo třeba..no, to je asi jedno. Každopádně jsem si takhle mašírovala a najednou, co nevidím... špendlíky. Spousta malých žlutých kuliček se na mě smála a volala "utrhni si mě k sváče"... tak kouknu vpravo, kouknu vlevo, nikde nidko, jde se na lov. Kouzlus mňamózus. Mlsala jsem dokud mě to nepřestalo bavit. Myslím, že sem ještě někdy zavítám, ovoce není nikdy dost. Ostatně to se potvrdilo hned v zápětí.

Příroda je zkrátka zázračná a nastražila přede mě pořádné ostružinové křoví. Za normálních kolností by na něj člověk nadával, jen se o to počkrábe, má to trny... ale tentokrát to bylo báječné ostružiní plné parádně velkých tmavých ostružin. Báječné, přišel čas na druhou svačinku. Škoda, že takhle nepotkám třeba pomelo nebo banány nebo ananasy nebo tak.. ale i ostružiny dobré, nestěžuju si. Teď už to chce jen vyčkat, až dozravou ta kvanta jablek, co tu všude obtěžkávají větve. To bude parádička. Vždyť jinak by to stejně akorát spadalo a shnilo, tak můžete být rádi, že tu jsem a pár kouskům trochu pomůžu... Zkrátka ovoce není nikdy dost...a zeleniny také ne, ale všechny záhonky se salátem jsou za plotem a to zase ne, to se děti přece nedělá!