Jak pravil jeden místní domorodec: užívejte si hezké počasí,
co to jen jde, protože to, co přijde potom… Uvidíme, kdo se bude smát za
dlouhých podzimních večerů plných deště a šedivé oblohy, větru, který
rozplácává kapky na bundě. Ojojoj, lidičky, to bude depka… Na počasí jsme si
prý vybrali ten špatný semestr. Co se dá dělat, že, akumulujeme sluneční energii,
co se do nás vejde!
A „užívat si“ je skutečně to pravé slovo pro rozpoložení,
které panovalo dneska ve městě. Včera byl zahájen místní festival, takže
dneska, zejména protože je víkend, se všechno rozjelo na veliko. A takhle
odbrzděná střela by měla trvat celý týden a vyvrcholit příští neděli. Ojojoj,
to bude velká párty, Dánové se v takových věcech rozhodně nenechají
zahanbit. A my, co nechceme být úplně mimo mísu (i když, co se týče vzdálenosti
od centra dění, poněkud mimo mísu bydlíme), jsme vyrazili na výzvědy, co že se
to vlastně festivalí.
Sfrčela jsem dolů na kole a už cestou se cykloprovoz
zahušťoval a zahušťoval, pak přibývalo i chodců, pak už byla slyšet hudba,
potom už i vidět stany a lidé vyvalující se va parku na trávníku, a pak jsem
raději slezla z kola, cvakla ho zámečkem před radnici (která byla obležená
zaparkovanými koly, což ale není žádná výjimečnost, to se naučíte velmi rychle,
že kolo se dá zaparkovat prakticky kdekoli) a dál pokračovala pěšky. Proudící
davy popíjely pivo, lízaly zmrzlinu, navazovaly si balónky kolem zápěstí a
korzovaly ulicemi jako na kolonádě. Někteří zapadli do kavárny nebo hospůdky,
na pivečko na sluníčku na zahrádce, proč ne, že. Zvlášť když byla možnost
vyvalit se do takových těch pytlů na sezení, co se prodávají v Ikey.
(Paráda, vždycky sem takovou věc chtěla mít doma, škoda, že na ní nikdy nebylo
v pokoji místo… snad že bych si jí pořídila do pokojíku sem?)Prošla jsem
ulicemi do centra, obkroužila všechna místečka, kde byl shon nebo hluk neb
hudba nebo křik, pobavila se lidmi vysedávajícími v plastových kójích se
zelení uvnitř, venkovní popisek hlásil „urban greenhouse“, a vrátila se
k radnici, vedle které byl obležen park. Vlastně obležená ulice, která se
pro tento týden změnila na park. Ulice s dvouproudou silnicí, cyklostezkami
a chodníky jako by se vytratila. Zákaz vjezdu a nazdar. Přes asfalt by natažen
travnatý koberec, který pokrýval i uměle vytvořený kopeček, samozřejmě hustě
obsypaný lidmi (musí si užít výhled, že). Bylo to neuvěřitelné, jak věrohodně
tráva vypadala. Seděla jsem na ní a připadala mi úplně jak ta živá opravdivá.
Podivné. Ale každopádně sympatické. Takový Petřín uprostřed Aarhusu. Naproti
byl otevený supermarket, což byla očividně častá zastávka všech nově
příchozích. Někteří vycházeli obtěžkáni balíkem piv, ale někdo zvolil i pohodou
verzi lusky, hroznové víno a džus. Mlsouni si přivezli i grileček a rožnili
masíčko, které vesele cmudilo všude kolem. Taková velká městská garden party.
Hladovci si přinášeli krabičky s jídlem od číňanů a futrovali do sebe nudle
a takové ty podivné smažené věci v těstíčku, mezitím se děti vrhaly do
vodotrysků, takže rodiče na půl sousta desetkrát okřikovali a pak stejně museli
krabičku odložit a jít ratolesti odchytit.
A na závěrečné dokreslení mé návštěvy místní kulturní
události ještě třešnička na dortu. Náhodou jsem se totiž nachomýtla
k opulentnímu rautu, který pořádala jakási International Community. Pořád
jsem se nervózně ohlížela, jestli tu nejsem špatně, jestli bych neměla mít
nějakou akreditaci nebo vstupenku. Evidentně ne. Chvíli jsem pozorovala lidi,
obešla si stánky, pak zase pozorovala, co se děje. Kolemjdoucí zkrátka chodili,
u stánku si do bambusové mističky nabrali, co se jim zachtělo, a odnesli si to
stranou a nacpali si teřich. A samozřejmě se vše zapíjelo různými druhy piva,
vínem nebo vodou. All available. Vonělo to krásně, vypadlo to krásně, chutnalo
to krásně. Mleté maso na grilu, tak akorát na pořádný hamburger, chilli noc
carne, čerstvé pečivo nejrůznějšího druhu, brokolice, zelené fazolky, opékané
brambůrky, grilovaný banán… a jako dezert samozřejmě nechyběla spousta ovoce od
banánů, jablek, hrušek přes víno až po naprosto vynikající švestky… Zkrátka,
Dánové mě nepřestávají překvapovat!
