.jpg)
Tak, a potom byla středa a čtvrtek. Milé překvapení v podobě koláče, který na nás čekal ve třídě (profesoři měli meeting a něco jim zbylo) a nemilé překvapení na coaching, kdy jse se dozvěděli, že celý náš plán na příští projekt je špatně. Takže celé znovu. Achjo. Chvilku jsem měla pocit, že žádné video dělat nechci, že se na všechno vykašlu, pojedu domů, kde bude dobře, nebudou tam nemožné neshody a debaty, co nemají řešení nebo se při nich vždycky ociente ve slepé uličce a jen zmateně tápete po zdech, kde že je ten vypínač. Občas jsem měla pocit, že jsem na něj šmátla, na chvilku se rozsvítilo, ale v zápětí někdo zase zhasnul. Chtělo se mi brečet. Proč? Přišlo mi to jako bychom byli tři herci, každý mluví jen jedním jazykem. Navzájem si nerozumíme, ale máme secvičit hru v cizím jazyce, v jazyce, který ani jeden z nás neumí, nerozumme si navzájem, takže vzniká jen snůška tragikomických situací. Nezbývá než doufat, že se to neklesne ze současného tragikomického levelu na absolutní tragedii.
No, a už jsme u pátku (promiňte můj letem světem vyprávěcí vodopád)... A ať se vám to líbí nebo ne, pátek byl zase ve znaemní dortu. Ale také zablokovaného internetového bankovnictví, což věřte není úplně pecka, když potřebujete, skutečně akutně potřebujete, zaplatit nájem, jinak vás místní skásnou. Nebo třeba ve znamení zaseknutého zámku u kola. Připadáte si, že vám za chvíli nkdo vrazí pěstí, protože si bude myslet, že chcte to kolo ukrást. Evidentně mu déšť nedělá dobře, že by nám to vevnitř trochu zrezlo. No, naštěstí sláva hurá, odemčeno, tak se vydávám na kole na nákup zásob, ale pro jistotu před Lidlem kolo nezamykám. Udělala jsem tak dva kroky a starší paní na mě něco gestikuluje a mluví. Třikrát se jí pokouším říct, že nemluvím dánsky. A pak dojde na onu větu "Jeg taler ikke dansk"... Ukázalo se, že oproti předchozí pokusům s "I don´t speak danish" to zafungovalo. I tak na mě ale dáma neustále gestikulovala, tak jsem pochopila, že mě upozorňuje, že jsem nezamkla kolo. Dobrá, ať je teda po vašem paní, vrátila jsem se ke kolu a zacvakla zámek. Snad ho ještě někdo otevřu. (a abyste nemuseli být napnutý jako kšandy, prozradím, že jsem ho otevřela, napoprvé a zatím to funguje, tak snad jsem to teď nezakřikla...)
Hohoho, zmínka byla také o dortu. Jak to tak nevlíknout, no, zkrtáka to máte tak, když se někdo vsází, občas prohrává. Tentokrát jsem prohrála sázku o dort. Takže jsem naklusala do kuchyně předstírala kuchařské umění. Vlastně se z toho vyklubal fajn večer, popovídali jsme si s místními dánskými studnety pochutnávajícími si na sushi a krevetových chipsech, párkrát si udělali srandu z mladého páru, který si připravoval lasagne, ale ňuňánkoval se tak, že by mohl směla konkurovat některým jedničkám v tomto oboru, připravili jsme si luxusní hody a dort se ostatně taky docela povedl. Takže dobrý...
.jpg)
A včera byla sobota a chvilku svítilo sluníčko a chvilku pršelo...jako pejsek a kočička, pověsit prádlo, sudnat prádlo.. Nandat kapuci, sundat kapuci... myslím, že začínám chápat jejich ignoranci těchto změn. Prostě prší, tak budete mokrý, pak zase přestane, tak uschnete, pak zase zmoknete... kocourkov, ale nemá cenu si s ním dělat hlavu, to si schovejte na něco jinýho.. A tak jsme s kamerou, stativem a mikrofony cestou zamokli a zase uschli, ulovil jsme ptřebného jedince na rozhovor a cestou na rozhovorové místo jsme zmokli a zase uschli, natočili jsme rozhovor, naučili se novou hru s kostkama... dalo by se. Vcelku úspěšné. Odměnou mi byla návštěva oblíbeného ovoce-zeleninovéo tržiště. Tentokrát byly v akci limetky, přepravka limetek ža 15 DK, NO NEKUP TO!!!
