Učebna, do které jsme vstoupily, byla zaplněná hned dvakrát.
Jednou vydýchaným vzduchem, podruhé natěšenými studentíky. Stěží jsme našly
místo, kam se posadit. Mladá profesorka se nejprve tvářila rozpačitě, pak
zmateně, když proudily další a další lidé, ale pak usoudila, že zřejmě nic
nezmůže, pronesla „Jeg hedder Nana.“ a Nana napsala úhledným písmem na tabuli.
Jmenuje se Nana, což kromě toho, že je to samo o sobě podivné jméno, se ještě
ke všemu nečte „nana“, ale „nene“. Oukej, tak to bychom měli. Bylo nás podle
seznamu krásných 25 kousků. Na jazykový kurz nepříliš ideální, jak se ukázalo
hned při prvním kolečku představování, ne se dojelo z jednoho konce na
druhý, mohli jste si skočit na kafíčko. Co se dá dělat. Vlastně jsem ani nic
jiného nečekala a v zásadě mi přijde úspěch, že se po první hodině umím
nejen představit, ale dokonce i zeptat druhých, jak se jmenují a odkud jsou. A
pak hlavně slavnou větu, že trošičku mluvím dánsky. I když teda řeknu vám, je
to povedený jazyk. Jestli se někdy naučím vyslovovat jejich změť samohlásek
vedle sebe, už se snad naučím i čínštinu. Francouzi jsou proti Dánům ve
výslovnosti ještě žabaři. Ale nestěžuju si, zatím. Jako bych slyšela tatínka: „Pořád
chceš nějakou challenge, tak tady jí máš.“ A vždyť taky jo, myslím, že tenhle
semestr se challenguju jako nikdy…
Pak přišla dlouho očekávaná chvíle, se slovy „tam nafasujete
učenice“ se vyráží do knihovny. V kontextu toho, že je v celé místní
jazykovce zatraceně spousta studentů a že je kurz zadarmo téměř pro každého
jsem, dle mého názoru logicky, očekávala, že nám půjčí učebnice, které budou
jaksi staršího data. Popsané stránky, sem tam oslí ouško, ale chovejte se k nim
hezky, na konci roku si je vybereme. Tůdle nůdle! Ocitli jsme se v profi moderní
knihovně a každý jsme nafasoval celkem 4 knihy. Z toho, a teď to přijde,
jeden pracovní sešit a učebnici, které si můžeme nechat, pak učebnici gramatiky,
která byla na výběr v angličtině, němčině, španělštině a ruštině, a
nakonec učebnici výslovnosti, samozřejmě doplněnou cédéčkem (ehm, které si
nemůžu pustit, protože můj počítač nemá mechaniku…). Zírala jsem jak sůva.
Chcete mi říct, že jsem právě dostala pracovní sešit a učebnici dánštiny úplně
zadarmo? Ano, něco takového. Neuvěřitelné. Kde se na tohle berou peníze...?
Samozřejmě nechci, aby to vyznělo, že mi to vadí. Vůbec, naopak. Je o bezva,
jsem z toho nadšená! O to víc tím, že kurz v 25 lidech zřejmě nebude
moci být úplně intenzivní, takže učebnice to jistí. Paráda. Tomu říkám „chtít,
aby se tu lidé učili dánsky“. Body za snahu rozhodně mají, jakou úspěšnost naše
studium tohoto podivného jazyka bude mít, to se zeptejte v říjnu, kdy nás
údajně čeká první test, kde bychom měli prokázat úroveň A1. Asi to bude
legrace, je to ústní zkouška, která má dvě části, v jedné se popisuje
obrázek a kladou otázky, což mi půjde, spřádání umím na jedničku. Takže otázky
a příběhy se vymyslí. Konec srandy ale bude ta druhá část, která je taky ústní
(což je bezva v tom, že se zatím nemusím příliš trápit tím, kdy se píše
prázdná množina nebo kroužek nad a nebo tak), ale losuje se z šesti papírů.
Tři jsou tematické povídání o něčem, rodina, škola, zájmy, blabla.. znáte to. A
ty tři další jsou vztažené ke knize, kterou jsme přečetli. Ano ano, sice se
umím zatím jen představit, ale v tomto podivném jazyce mám přečíst knížku,
ehm, 3 knížky, tak, abych o nich mohl hovořit. Oujé, to zní jako velká show. Má
sice trvat 10 minut na obě části, takže by t nemuselo tak bolet, ale momentální
stav mé dánštiny zatím úplně nažhavený na úspěšné absolvování této zkoušky
není. Ale důležité je zůstat nad věcí. Nepropadejte panice, všechno se nějak zvládne.
A když nezvládne (třeba zapojování routeru), tak nezvládne. V ohledu na
současné dění se sice občas ptám, jestli bych se neměla spíš učit německy, když
už něco, ale zas na druhou stranu, kolik lidí umí aspoň trochu dánsky, HA ?!
