Zandávám víno do ledničky. Zhasnout, zamknout a spěcháme na autobus. Paní řidička nás vesele zdraví otevřeným okýnkem. Vida, ani jsme nemuseli tak spěchat. Máme ještě krásné tři minuty k dobru. Zabíráme sedačky, na půl hodinky se to vyplatí. Autobus se plní, vypadá to, jako by ve městě byla velká párty, tak nikdo nechce chybět. A to je prosím čtvrtek. Dánové se nezapřou, to se ví. Většina se vykulí v centru, a pak už se dav jen rozprskne na všechny strany, lépe řečeno do něrůznějších barů v okolí. Sebevědomě vyrážíme do víru města, ale v půli cesty někdo trefně poznamená, že by možná bylo vhodné zkontrolovat noční bus. Pravda, není nad noční romatickou procházku, ale bez urážky, dámské holandské trio, Australanka a pánská dvojice Španěl a Holanďan, na velkou romantiku bych to neviděla. Nehledě na to, že půlhodinka jízdy autobusem nehovoří příliš o krátké procházce... Vyplatilo se, dnes nám zpátky na kolej žádný noční bus zadek nevyveze. Takže hurá na parket, ať si to užijeme než nám pojede poslední bus.
...
Zařadili jsme se do fronty. Postupovala rychle, hudba byla hlasitější a hlasitější, jdeme správným směrem. Podala jsem chlapci do okýnka svoje ID. ,,Už jste u nás byla?" Ehm, ne, proč se ptáte? Chvilku něco kliká do počítače, pak požádá o otisk prstu (ano, čtete správně), cvak, ještě fotku, už jste v naší databází návštěvníků, můžete vstoupit, vítejte v Australském baru! Dnes navíc nafasujete plastový kelímek, do půlnoci pivo zdarma. Kouknu na servírku za barem, která se zoufale snaží ukojit pivní choutky všech chapadel, která se natahují na bar. Na zdech visí cedule "pozor koaly" (nebo klokani), DJ stojí na zaparkovaném safari autě a hází tam jednu pecku za druhou. Ve světle reflektorů se na parketu svíjí dánská mládež. I když, možná spíš mezinárodní mládež. Občas se zpod kapoty vyvalí pártydým, reflektory a diskokoule blikají... prostě párty...
...
S Australským barem v zádech spěcháme vrávoravým krokem na autobus. Opírám se o okýnko, venku se míhají světla, ulice jsou prázdné. Všichni spí. Hučí mi v uších a v hlavě mi zní pořád ta stejná písnička. Zírám do tmy a v myšlenky se mi skládají přes sebe jako koláž z fotek. Sním? Spím? Bdím? Spojení přerušeno. Cuknu sebou. Vystupujeme. Zima. Tma. Zavrtávám se do peřiny. Je mi teplíčko. Zavírám oči a sním. Zase bude dobře...
