 |
| Aarhus: pláž |
Pršel slaný déšť. Moje bunda vypadala jako bych si právě
stoupla před obří rozprašovač. Obličej jsem měla celý vlhký od droboučkých
kapiček. Moře šumělo a vlnky omílaly písečnou pláž. Tam a zase zpátky, tam a
zase zpátky. Na obzoru visel obří šedivý mrak, který zahalil horizont do svého
ponurého sobotního pláštíku. Opřel se do mě vítr a já slyšela, jak se kapky
rozpleskly. Brouzdala jsem pohledem v písku. Mušle. Co jsme se jich
nasbíraly. Jako bych ji viděla před sebou, fotila jí mamka tehdy za toho
chladného ošklivého dne u moře. Jsme navlečené v teplákách a mikinách a
mrcasíme se na břehu. Taťka tam dřepí tam s námi, vrtá se v písku a
předstírá, že sdílí naše dětské nadšení při každé další nalezené mušličce, byť
již sto padesáté šesté, ničím neobvyklé a naprosto stejné jako většina
v plastovém kyblíčku. Nemyslím si, že ho to nějak hrozně baví. Asi spíš
naopak. Ale stejně tam s námi je, tváří se euforicky na každé naše „jé, já
mám další“… Vlastně mi to přišlo docela legrační v kontextu toho, že proti
mně hopkal po kamenech prcek s šutrem v ruce, za ním klopýtal
tatínek, zřejmě vyslaný vyvětrat synáčka.
 |
| Písek, kamínky a mušle |
Ten energicky sbíral všelijaké
poklady, co moře vyplavilo, a že jich tu bylo! Tatínek sice nadšení příliš
nesdílel, ale nasadil výraz „nevnímám, ale ano, jsi moc šikovný“. Chlapeček,
samozřejmě vybavený holínkami, jak jinak, jiné obutí se přeci v Dánsku nenosí,
capkal vodou po břehu, občas přišla vlnka a voda stoupla až k okraji, to
bylo vzrůšo! Nateče, nenateče, nateče, nenateče, ajajaj, už to vidí táta, to
bude zle. Nepotřebovala jsem umět dánsky, věděla jsem přesně, co mu tatínek
říká. Pak ti dva odešli a já osaměla, zůstalo jen to slano v krku. A potom
odněkud přiběhl chlupatý pes a vrhnul se do moře jako by ho pálily tlapky a
chtěl si je rychle zchladit. Na nadšeně vyplazený jazyk mu káplo trochu vody,
odfrknul si, asi byla vážně slaná. Za rohem se vynořil páníček a splašené zvíře
si odvolal. Zase jsem osaměla. V dálce pluly plachetnice, šedivý mrak
stále visel nad horizontem a zasypával depresivní plískanicí všechno, co mu
přišlo pod ruku. A do toho pořád pršel ten slaný déšť…
